Podle Bašty vše začalo tím, že v rámci budování evropského nadstátu členské země odevzdaly do Bruselu část své suverenity a de facto zrušily své hranice s tím, že důsledně střežena bude vnější hranice schengenského prostoru. K tomu však nikdy nedošlo a až na čestné výjimky vnější hranice EU posíleny nebyly. Nabízí se otázka, proč se zanedbal princip předběžné opatrnosti a s faktickou likvidací suverenity národních států se nepočkalo do doby, kdy začne fungovat ostraha Unie jako celku.

Celý text je ZDE.

Obchod s lidmi a nelegální migrace se však již dlouho předtím staly nejvýnosnějším odvětvím „podnikání“ organizovaného zločinu. Kriminální skupiny z Asie a Afriky se proto rychle chopily nabízené příležitosti a na Blízkém a Středním východě stejně jako v Africe mezi desítkami milionů „místních“ migrantů prchajících před válkami a hladem našly dostatek zájemců o cestu do bohaté a nechráněné Evropy.

Pro toto své počínání okamžitě získaly dostatek spojenců na nejmenším kontinentě – vysoké představitele EU a nestátní neziskové organizace spolu se svými evropskými kolegy v řemesle (třeba italskou mafii). Zkoumat, kdo to dělal a dělá z idealismu (či hlouposti) a kdo za peníze, snad ani nemá smysl, protože důsledkem obojího jsou velmi výnosný obchod s chudobou a miliony frustrovaných lidí, píše dále Bašta.

Jako každá skutečně hluboká krize také ta migrační podle Bašty odhalila, až do jakých zvrhlých detailů zachází výše zmíněný deficit demokracie, který ze současné EU dělá karikaturu Sovětského svazu Brežněvovy éry. Například najít v oficiálním tisku pravdivé informace o milionech migrantů (o jejich skutečném původu, stáří, vzdělání) je téměř nemožné. Slýcháme o tom, že jsou to uprchlíci před válkou, že budou přínosem pro naši ekonomiku, že nás kulturně obohatí. Relevantní informace o nich buď skutečně nejsou k dispozici (osoby bez dokladů nebo s falešnou identitou tvoří desátou největší skupinu žadatelů o azyl a minulost žadatelů o azyl známe jen z jejich vyprávění), nebo jsou cenzurované. S ohledem na rostoucí význam migrace z Afriky považuje Bašta statistické údaje o zemích původu migrantů a žadatelů o azyl za zvláště důležité. Pomohou totiž objasnit někdy nepochopitelné aspekty chování běženců.

Mimořádně nepříjemné je, že až příliš velké procento z nich pochází ze zemí, které jsou na prvních místech žebříčku výskytu negramotnosti (Afghánistán, Somálsko, Etiopie, Mali) či statisticky významného zastoupení kriminality jako způsobu obživy. Jejich výčet podle Bašty v podstatě odpovídá seznamu sedmi zemí, jejichž migraci do USA pozastavil dekret prezidenta D. Trumpa.

Taktiku, kterou vedení EU pro řešení migrační krize zvolilo, podle Bašty důvěrně známe z osmdesátých let u nás. Prvním krokem komunistické nomenklatury vždy bylo popření, že takový problém existuje, a každý, kdo o něm mluvil, podle jejich názoru tak činil z nepřátelství k režimu (dnešní seznam dezinformačních a prokremelských webů to kopíruje). Pokud se krize už nedala popřít, svalili vinu na imperialisty (tehdy americké, dnes ruské). A když se tenkrát objevil M. Gorbačov se svou perestrojkou a glasností, vyděsil je k smrti, stejně jako dnes Tuska, Schulze a Junckera irituje D. Trump, píše Bašta.