„Žijí tam nejbohatší Cikáni východu. Bydlí ve sklepech svých paláců. Vydělali na obchodech v Sovětském svazu a pak v Ruské federaci.“ Omílám si pořád dokola, když jdu na Cikánský kopec v moldavském městě Soroca svých pár vědomostí z počátku své první návštěvy v roce 2011. A jsem tady po jedenácti letech znovu. Cikánský kopec je nyní obrázkem úpadku, protože začala válka na Ukrajině a cesta na východ je dost nebezpečná, ne-li nemožná.

Pod Cikánským kopcem

„Žádné problémy. Nic, co by stálo za řeč. Občas sem přijdou a nabízejí padělky parfémů, ale to je všechno,“ říká mladý barman v otevřené restauraci kousek od místní pevnosti. “Vydělávali nekřesťanský prachy na pašování a nekalých obchodech v Sovětském svazu a pak v Rusku. Za to si postavili ty své obrovské baráky. Teď mají ale utrum, protože obchod s Ruskem se téměř blíží nule. Nicméně o nich toho moc nevíme, tady se neobjevují,“ dozvím se od majitele hotelu v úplném centru Soroky. Jmenuje se Michail a je ve městě kandidátem za sociální demokracii.

V roce 2011 jsem v jedné reportáži napsal: „Neutrální výraz Romové v tomhle případě používat nebudu, protože by je to prostě urazilo. Doporučila mi to i barmanka Tatiana, která mi slíbila jejich neklidnou čtvrtí provést. Kdysi totiž ležela v nemocnici s babou Duňou, což je matka několika cikánských králů, zdejší šlechty. Upekli jsme to po pár pivech a vodkách.“

Zhruba dvaadvacetitisícové město Soroca leží na břehu řeky Dněstr; na druhém břehu už se rozkládá válčící Ukrajina. Jeho dominantou a hlavní atrakcí je kamenná pevnost, která byla založena za vlády moldavského knížete Štěpána III. Velikého, který vládl v letech 1457 až 1504 a velmi hrdinně bojoval proti Turkům, tehdy Osmanské říši. Je s ní spojena legenda o čápovi, jenž přinesl do obležené pevnosti v zobáku hrozny. Ve wikipedii se píše: „V 21. století jsou významnou menšinou Romové soustředění v lokalitě Cikánský kopec vyznačující se bizarní architekturou.“ A je to opravdu kopec.

Na Cikánském kopci

Do vršku. Na něm dlouhá třída a Cikáni, focení jim nevadí. Následuje kiosek, v něm Moldavanka, co mi prodá pivo. Okolo je srocení Cikánů. Všechny slušně pozdravím, všichni se chovají bezva. Jeden nabízí prohlídku Cikánským vrchem, druhý „pravý“ parfém Charlie za sto moldavských lei, zhruba sto třicet korun. „Hele, ta válka je nesmyslná. V ‚sojůzu‘ jsme žili všichni jako bratři a byli jsme spokojení. Teď je to k ničemu,“ odpoví mladý chlapík na můj dotaz a fotí se se zlatým prstenem jako hiphopová hvězda. Při obhlídce vidím haciendy jako z Beverly Hills, tady zmenšenina jakéhosi divadla, támhle model Bílého domu z Washingtonu D. C., které jsou na Cikánském kopci prý asi tři.