„Deportační katastrofa. Africké země nepřijímají uprchlíky zpět. Ale miliony na rozvojovou pomoc stále tečou...,“ napsal server nejčtenějšího německého deníku Bild s tím, že navrátilce odmítají přijmout Benin a Guinea-Bissau, ale i Mali. „Dokonce i federální policejní delegace, které tam cestovaly dvakrát, se vrátily bez dokladů pro vybrané migranty vhodné pro odepření azylu. V jednoduché řeči to znamená: Německo se prozatím nebude moci zbavit těch, kteří musí tyto země opustit. I když jsou to zločinci,“ napsal k tématu server.

Bild tady naráží na fakt, že do Mali přijela německá delegace, která žádala, aby úřady v Mali vydaly dooklady skupině migrantů, která se následně měla vrátit domů. Jenže v Mali Němcům sdělili, že nikomu doklady nevystaví a delegaci poslali obratem domů.

Přitom Benin prý obdržel od Německa jen v roce 2023 pomoc ve výši 90 milionů eur. Burkina-Faso dostala přes 71 milionů eur pomoci.

Krachem deportační politiky Německo prochází v době, kdy první žadatelé o azyl dostávají uloženou povinnost pracovat za 80 centů na hodinu. Alespoň 4 hodiny denně. Budou uklízet ulice, stříhat živé ploty, v zimě odklízet sníh. Tak praví německý zákon, se kterým po čase začínají pracovat první němečtí úředníci.

A co na to říkají samotní uprchlíci?

„Jsem v Německu pět měsíců. Myslím, že každý, kdo sem přijde, musí pracovat. Taky si myslím, že těch 80 centů je v pořádku. Jsem jen rád, že mohu pro své ubytování něco udělat, například zajistit, aby bylo čisté. A tak si můžu přivydělávat během jazykového kurzu. Na jazykový kurz musím chodit každý den od 9 do 12 hodin, celkem 200 hodin do testu z němčiny B1. Poté se mohu začít učit automechanikem. Ale za skutečnou práci bych měl dostat víc peněz,“ prozradil Muslim Buraev (20) z Čečenska, který žije v okrese Saale-Orlau.

Tamim Safdavi (19) z Afghánistánu to podle serveru deníku Bild vidí podobně.

„Jsem v Německu 18 měsíců a ještě nemám skutečnou práci. Už jsem žádal o práci v blízkém hotelu, ale nic pro mě neměli. Taky se chci pořádně naučit německy. Proto na pár hodin vypomáhám s ubytováním a na konci měsíce dostanu kolem 60 eur v hotovosti. To je pro mě hodně peněz. To je dobré. Hodinová mzda pro mě není tak důležitá,“ řekl.

Asmail Meshil (35), učitel z Afghánistánu, listu sdělil, že by za 80 centů na hodinu nepracoval.

„V Německu jsem jen pár týdnů. Jsem učitel a také jsem pracoval jako novinář. Mluvím paštštinou (jeden z úředních jazyků v Afghánistánu) a indicky, ne anglicky, ne německy. V současné době komunikuji s Němci pomocí překladatelského programu Google. Nepracoval bych ani za 80 centů. Myslím, že je to těžké. Studoval jsem, nechtěl bych to dělat. Jsem válečný uprchlík. Tady v Německu vedeme dobrý a jednoduchý život,“ řekl.

Teď se navíc může stát, že část dávek pomoci budou uprchlíci dostávat na speciální platební kartu, nebo dokonce v materiální formě. Koalice sociálních demokratů a liberálů z FDP o tom jednala měsíce, ale Zelení se podle serveru magazínu Der Spiegel dlouho stavěli proti. Ale nakonec ustoupili.

„Dosud zákon stanovil, že potřeby žadatelů o azyl mimo přijímací střediska mají být uspokojovány především prostřednictvím peněžitých dávek. Neméně důležitou možností by v budoucnu měly být věcné dávky nebo platební karty. Podle zprávy by platební karty měly být vydány všem dospělým. Spolkové země by měly nezávisle regulovat, zda lze z karty vybrat hotovost, a pokud ano, v jaké výši,“ napsal server německého magazínu.