O postupu, který samotné Ministerstvo práce a sociálních věcí označilo za chybný, jsme informovali v textu „Drsné odhalení. Zjistili jsme, jak na mnohých úřadech šidí matky samoživitelky. Takto se vyrábí chudoba“ a v navazujícím materiálu „Pro naše děti není a pro cizáky podpora bez problémů?! Odhalili jsme, jak se někteří úředníci chovají k matkám samoživitelkám. Ty se teď bouří a popisují další otřesné zážitky“. Ženy z mnoha měst jsou v šoku, že kvůli pochybení úředníků přicházejí o nemalé částky. Jde například o přídavek na dítě, který pobírají i pracující rodiče, pokud splňují podmínky, nebo o příspěvek na bydlení – zejména v době rodičovské dovolené. Co na ta zjištění říkáte?

Články nás všechny z projektu VašeVýživné.cz velmi zasáhly. Toto zjištění je neskutečné. Setkáváme se s požadavky rodičů o vystavení potvrzení ohledně splácení (spíše tedy nesplácení) výživného v exekuci, které po nich chtějí úřady. Toto plně chápeme a potvrzení vystavujeme. Je důležité, aby mohl rodič doložit, že opravdu ke splácení nedochází.

Ale zjištění, že bez ověření faktického stavu úředník zahrne do příjmu i výživné, které dítě nedostává, a díky tomu se rodina dostává do velmi tíživé finanční situace, je alarmující.

Co to vypovídá o důvěře v právo a spravedlnost? A o zájmu společnosti a státu o české děti?

Nerada bych hodnotila něco, s čím sama osobně nemám zkušenost. Nedostala jsem se do situace, kdy by mi úředník odpíral právo na pomoc. Proto se opřu o zkušenosti, které z projektu máme. 

Z informací od klientů se zdá, že zaměstnanci nejsou dostatečně informovaní o tom, jak mají v těchto situacích dávky, příspěvky a podporu poskytnout, tedy jak mají výživné zohledňovat. Neví, že je velmi pravděpodobné, že je rodič nedostává a je možné doložit, že k placení nedochází. A to buď od policie – v případě trestního oznámení z důvodu neplacení výživného – nebo na základě výkonu exekuce.

Sami klienti nás žádají o radu, jak mají postupovat, když jim na úřadě zohledňují i neobdržené výživné.  Nebo nás rovnou žádají o potvrzení o stavu výkonu exekuce, aby si znovu zašli na úřad a zažádali a znovu vysvětlili danou situaci.

Úřady by neměly automaticky brát výživné za hrazené, a to už jen díky statistikám, kdy víme, že je takové vysoké procento neplatičů alimentů. Vždy by mělo být ze strany státu, tedy úřadu, myšleno na děti. Není možné, aby se díky tomuto stavu dostávaly rodiny s dětmi na hranici chudoby.

Jak by se to mělo tedy vyřešit? Rodiče mají možnost odvolání, ale zazněla zkušenost, že úředník matku zastrašoval, že by odvoláním mohla přijít úplně o všechno. Je to možné?

Vždy doporučujeme, aby klienti měli všechny podklady v pořádku a měli co nejvíce „důkazních materiálů“ o svém stavu a znovu zažádali na úřadě o pomoc. Popřípadě se obrátili na nápomocné organizace v jejich kraji, které by jim mohly pomoci a poradit. Když na úřadu práce nemají jak poradit, nebo není osoba ochotná, je třeba se bránit a obrnit.

Je například možné se obrátit i na jiné odbory úřadu v místě bydliště. Je důležité se nevzdávat a být trpěliví. Víme, že samoživitelé to nemají jednoduché a důvěra i trpělivost slábnou. Ale jde přeci o děti a já věřím, že se vždy na úřadě nebo v okolí najde někdo, kdo dokáže pomoci.

Důležité je, aby rodiče o otázkách výživného a dávek pro ně a jejich děti hovořili, aby se dostávala tato problematika co nejvíce mezi veřejnost. Toto je jedna z cest, jak se dá i mnohé změnit.

Myslíte, že by „nevěřící“ úředníci mohli například pro ověření pravdivosti oslovit druhého rodiče, např. otce, aby on doložil či potvrdil, že výživné hradí? Pokud by měl na odpověď určenou lhůtu třeba 1 až 2 týdny, bylo by to možná rychlejší – ženy musejí čekat několik měsíců, než mohou trestní oznámení vůbec podat. Tím přicházejí o dorovnání příjmu či přídavky za dobu, po kterou na ně nárok mají.  Nebo by to bylo moc složité?

Co se týká nápravy, myslím si, že by hodně pomohl i podrobný popis od někoho z úřadu práce, který přesně zná metodiku poskytování. Více ji rozebrat, aby si úředníci osvěžili, jak věc mají řešit, a aby rodiče věděli, co úředník může a nemůže. Jakási osvěta, co je potřeba si připravit, co po vás úředník chtít nesmí, kdy nesmí zahrnout které příjmy a podobně.

Stává se nám, že nám rodiče sdělují, že je úředník nutí podat trestní oznámení na neplatícího, a pokud tak neučiní, tak že přijdou o příspěvky či dávky. Zde bohužel nevím ani já, z jakého titulu, zákona úředník jedná... Dost často totiž nechce rodič, aby ten druhý byl ve vězení, protože má hezký vztah s dítětem. Nechce mu tedy dělat komplikace, které vlastně ani k penězům nevedou. Je to cesta, jak některé neplatiče postrčit, aby se rozplatili, ale zároveň pokud je to nedonutí, tak jim hrozí odnětí svobody a dítě peníze nedostane.

Efektivnější je řešení soudní a exekuční. Vysvětlujte svému dítěti, proč jste tátu poslali do vězení... Exekuce v případě dluhu je oprávněná, zde je to v pořádku i po stránce lidské a plyne to ze situace.

Do toho, aby úředníci oslovovali neplatící rodiče, bych nešla. Bylo by to složité, už jen se s nimi spojit. Ze své profesní historie vím, jak je těžké se někomu, kdo cokoliv dluží, dovolat. Zajistit, aby vám reagoval na e-mail, SMS, dopisy. Celý tento proces je velmi finančně a časově náročný. Není to vůbec snadné.

Rodič, kterému druhý dluží, by to měl vždy řešit s pomocí asistenčního programu, jako je například ten náš, a zkusit vymáhat. Zde exekutor zjistí všechny finanční zdroje a začne jednat.

Jenže někdy není kde brát, ale dítě je potřeba přesto dál živit…

Pokud u dlužníka není co zajistit, měl by být pro rodiče připraven stát pomoci formou dávek státní sociální podpory, hmotnou nouzí nebo nyní zálohovaným výživným, které se opět pomaličku dostává na povrch. Rodič by měl vždy v ruce podklad, že řešil efektivně, a finance ani tak nemá.

Náš program je pro rodiče zcela zdarma, vše pro ně zajistíme a je to pro ně nenáročné. Určitě bych nehledala další možnosti, do kterých by stát musel vkládat finance od daňových poplatníků. Využila bych toho, co nyní pro rodiče dostupné je.

Zřejmě je to utopie, ale zeptám se na věc, kterou zmínil kdosi v diskuzi u článku: Bylo by řešením, kdyby alimenty celostátně proudily přes úřad práce, aby tak stát měl skutečně přehled o vyplacených částkách a nedalo se podvádět?

Moc si nedokážu představit formu. Museli by do toho být plošně zařazeni všichni, tedy i platící rodiče, aby vše bylo pod kontrolou. Jak by úřad vymáhal, zajišťoval? Toto si myslím, že je agenda, kterou bych úřadu práce nedávala. Pro mě je to organizačně zcela nepředstavitelné.

Stejně se s něčím takovým v podstatě počítá, až bude zavedeno zálohované výživné…

Pokud projde zálohované výživné, tak ano – to by se ale týkalo pouze těch rodičů, kteří již řešili, a je prokázáno, že druhý rodič neplatí. Zde to je agenda, která úřadu práce náleží.

PŘÍBĚH Stanislavy z Prahy (zdroj: Asociace neúplných rodin/VašeVýživné)

Paní Stanislava byla maminkou na mateřské dovolené, kdy se svým přítelem vychovávali holčičku Karolínu. S otcem dítěte žili ve společné domácnosti v bytě, v osobním vlastnictví matky, který byl koupený částečně za hotovost matky a částečně úvěrem ze stavebního spoření matky. Před narozením dcery byla Stanislava finančně velmi dobře zajištěná, po necelých 2 letech známosti otěhotněla a přivedla na svět dítě do spokojeného a láskyplného vztahu.

Po pár měsících od narození dcery se u otce začaly projevovat sklony k násilí a alkoholismu. Matka se snažila vztah zachránit, jelikož nechtěla s dcerou zůstat sama. Peníze však docházely, neboť veškeré peníze utratil partner za alkohol a cigarety.

Klidné partnerství se změnilo na vztah plný hádek, strachu a výhrůžek. Matka byla nucena vzít si spotřebitelský úvěr, aby pokryla náklady na bydlení. Během velmi krátké doby se ocitla v situaci, kdy měla dluhy, několikaměsíční dítě a do toho pobírala pouze rodičovské dávky, které nestačily ani na pokrytí splátek. Byla tudíž závislá na příjmu otce, ten ale veškeré peníze propil, a nebyl tedy nikdo, kdo by matce dlouhodobě a pravidelně s dítětem pomohl. Otec naprosto propadl alkoholismu a rodina se dostala do dluhové propasti, matka neměla z čeho splácet úvěry a po dvou letech o byt přišla.

Nastalo bydlení v pronájmech, přičemž situace se mírně zlepšila, když po mateřské mohla nastoupit do zaměstnání. Od otce odešla, když dceři byly 4 roky.

Matka samoživitelka zůstala na všechno sama, dcera byla svěřena matce do péče bez úpravy styku s otcem.

V současné době otec stále nehradí matce výživné, nestýká se s dítětem a je stále závislý na alkoholu. Matka je již finančně stabilní, žije poklidným životem s dítětem, ale do toho stále splácí zbytek půjčky. Otec za neplacení výživného byl odsouzen k trestu odnětí svobody, avšak vyhýbá se nástupu do výkonu trestu.

Stanislava předala případ exekutorům, ti otce dohledali a sebrali mu řidičské oprávnění. V tuto chvíli exekuce stále probíhá.