„Na detektor jsem šla dobrovolně. Policii jsem řekla, že se tomu vůbec nebráním, naopak to vítám,“ předeslala Kočí svou výpověď v rozhovoru pro MF Dnes.
„Od předání úplatku ze strany Víta Bárty až po detektor lži uběhla značně dlouhá doba a navíc jsem v té době byla terčem obrovského tlaku, což i podle odborné literatury velkou měrou ovlivňuje výsledek vyšetření. Já jsem ale od začátku říkala pravdu,“ tvrdí.
SLEDUJEME kauzu: Peníze za mlčení ve VV
Mozek váhá
Jako příklad matoucí otázky uvádí dotaz zda od Víta Bárty něco dostala. „Ptají se v kontextu obálek. Mozek ale může zaváhat, protože já jsem kromě onoho úplatku dostala od Bárty v minulosti k narozeninám například hedvábný šátek Hermes. To je poměrně drahý dárek. Je možné, že můj mozek si vzpomněl zrovna na ten šátek, proto se v testu objevil rozpor,“ teoretizuje Kočí nad možnou příčinou odmítavých reakcí detektoru lži.
Blonďatá poslankyně připouští, že kvůli vyšetřování už si zažila nejednu těžkou chvíli. „Musím přiznat, že to, co prožívám, je reklamou na to, proč korupci nehlásit,“ směje se hořce.
„Děsí mě, co prožívám já, moji nebližší a rodina. Co všechno se za ten rok na mě vytáhlo!“ vzpomíná s tím, že kdyby se do stejné situace s Vítem Bártou dostala nyní, hodla by mu obálku s půl milionem na hlavu. „Ale je to jediná věc, kterou bych dnes udělala jinak,“ dodala.
Svěřila se i s podezřením, že protikorupční policii vlastní právě faktický předseda Věcí veřejných. „Od začátku jsem nechtěla jít na policii proto, že jsem byla přesvědčena o tom, že protikorupční policie patří Vítu Bártovi. Že tam má své lidi, kteří mu pomáhají k diskreditaci politických konkurentů.“
„Dnes se jasně ukázalo, že tehdejší náměstek spolupracoval úzce ještě loni v listopadu s nejbližším spolupracovníkem Víta Bárty. To je potvrzením toho, že mé obavy byly reálné,“ uzavřela Kristýna Kočí.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jhe