Když byl v 15. století vynalezen knihtisk, šlo o informační revoluci. Do té doby kniha představovala takřka poklad, k němuž se dostali jen ti nejbohatší lidé tehdejšího světa. S vynálezem knihtisku knihy zlevnily, informace se šířily rychleji a mnohá do té doby nezpochybňovaná dogmata byla narušena. Společnost se s tím vyrovnávala obtížně a často drasticky. V nové době se cítili nejistě a hledali viníky své nejistoty. Našli je mimo jiné i v osobách, které označili za čarodějnice a upálili je. Hlásáš něco, co je v rozporu s dogmaty? Pak musíš být vyslanec ďábla! Že pro to nejsou důkazy? Nevadí. Stejně tě upálíme.

Z 15. století Bašta skáče do století 21. a podotýká, že i dnes prožíváme informační revoluci srovnatelnou s vynálezem knihtisku. Tentokrát způsobil informační revoluci rozmach sociálních sítí. Vyrovnat se s touto informační revolucí také není snadné a lidé na ni reagují různě. Podle Bašty je znovu v módě i hon na čarodějnice. Tentokrát jde o hon na Rusko.

„Důkazů netřeba, ďáblovi se přece nedá věřit. Tento princip nejprve převládl v mezinárodním právu, kde se už tradičně nejprve střílí, pak se teprve mluví o vyšetřování. Posléze to použili také ve vztazích mezi pohlavími – k odsouzení muže stačí obvinění. Třeba z toho, co spáchal před dvaceti lety. Hnutí Me Too zatím nedisponuje krásnými a chytrými raketami, ale i tak dokáže napáchat nevratné škody,“ píše bývalý diplomat.

• Celý komentář naleznete zde.

Odborníci navíc upozorňují na to, že propadnutí sociálním sítím může způsobit až digitální demenci. Bašta má za to, že právě digitální demencí lze vysvětlit chování některých západních politiků, kteří se zas a znovu uchylují k honu na čarodějnice – především na Rusko. Podle někdejšího diplomata je dobře, že Rusko podobnou demencí zatím netrpí.

„Poslední události v Sýrii ukázaly, že druhá strana konfliktu, tedy Ruská federace, Čína a jejich spojenci, se zatím chová zdrženlivěji, snad proto, že více válčí na zemi než na Twitteru a televizních obrazovkách. Proto se náš svět ještě nepropadl do pekla velké války. Takže mě napadá jedna kacířská myšlenka: nezpůsobila to náhodou skutečnost, že východní elity netrápí digitální demence v takové míře, která postihla jejich západní protějšky?“ uzavřel Bašta svou úvahu otázkou.