Souhlasí se slovy svého otce Zdeňka Mlynáře, který ve své knize Mráz přichází z Kremlu píše, že osmašedesátníci měli dobré úmysly, ale neuspěli. „To je složitá historická otázka. Můj otec patřil ke generaci lidí, kteří vstoupili do komunistické strany po druhé světové válce. V prologu své knihy vysvětluje, jak mladý člověk propadne víře v ideologii, která odpovídá na všechny otázky světa té doby a jak se z něj stane fanatik, v tomto případě komunistický fanatik. V knize popisuje to střízlivění a prohlédnutí. Podle mého soudu většina lidí v té generaci věřila, že to mysleli dobře, že to byl hon za ideálem. Má matka ale dokázala říct, že sloužili zlu. Otec tu víru v ideologii nikdy nepojmenovával jako víru ve zločinnou ideologii,“ popsal v Interview ČT24 svýma očima Vladimír Mlynář srpen 1968.

A podotkl: „Já jsem ale jiná generace, pro mě komunismus vždy představoval zlo, koncentrované zlo, nikdy jsem nevěřil v žádnou možnost reformovat komunismus,“ řekl v souvislosti se srpnovými událostmi 1968, kdy Vojska varšavské smlouvy vtrhla do Československa.

Až pád Michaila Gorbačova podle Mlynáře přivedl jeho otce k tomu, že pochopil, že ten systém je nereformovatelný. „Ale myslím, že v ten ideál socialismu věřil celý život,“ podotkl. Zdeněk Mlynář se zúčastnil moskevských jednání v srpnu 1968 a byl spolusignatářem tzv. moskevských protokolů. Podle jeho syna to bylo jednodušší řešení, ve formě svézt se s kolektivní odpovědností. „Nikdy jsem za to otce nesoudil, museli to udělat z lidského strachu. Vážil jsem si ale otce, když v listopadu 68 na všechny funkce rezignoval, potom byl u Charty77 v opozici. Nikdy nepřekročil hranici bezzásadovosti nebo nemravnosti, stál několikrát na kraji, ale to byl jeho životní osud,“ dodal Vladimír Mlynář.

„Já jsem si z poučení ze svých rodičů odnesl to, že člověk má o ideologiích vždy pochybovat a kriticky o nich přemýšlet,“ pokračoval Vladimír Mlynář, který odmítl, že by jeho přístup znamenal nepochopení toho, co komunismus je. „Pro mě je komunismus velmi blízko nacismu, je to pro mě nenávistná ideologie, která ve jménu pseudodobra páchá na lidech zločiny. Pro mě tam není žádný kompromis. Komunismus je zločinná ideologie. Tečka,“ doplnil.

S komunistickou minulostí podle jeho slov ještě vyrovnání nejsme. „Je to stále v té společnosti, nemluvíme o tom, děláme, že to není, je takový smrdutý bubák v domácnosti, občas to vyhřezne, teď třeba kauza doktora Fremra je hezký příklad,“ zmínil kauzu soudce, který se pro svou předlistopadovou minulost vzdal nominace na ústavního soudce.

„Myslím, že bychom o tom měli jako společnost mnohem více mluvit. Víc by měli mluvit ti, kteří byli oporou normalizace. Pan doktor Fremr byl velmi inteligentní, za normálních okolností velmi úspěšný a pracovitý člověk, ale před rokem 89 chovající se způsobem velmi nemravným,“ poznamenal Mlynář. A že od těchto lidí rozhodně nechce slyšet výmluvy, jako že „taková byla doba“. „Já ty lidi nesoudím, ale nějakou sebereflexi bych očekával. Takový člověk by měl říct: ‚Byl jsem zbabělec, bál jsem se, stydím se za to a je to pro mě poučení, že tak už se chovat nikdy nesmím.‘ Ale že lidé říkali, že taková byla doba, to je zavírání oči před tím problémem a pro budoucnost také,“ dodal Vladimír Mlynář.

„Myslím si, že drtivá většina lidí chápe, že komunismus není správná cesta. Komunistickou stranu nemáme už naštěstí ani v parlamentu. Ale myslím, že to lidstvo vždy bude nasedat na vějičky ideologií. Dnes jsou jiné levicové ideologie, genderismus, Green Deal... Asi bychom se z dějin měli poučit, abychom neopakovali chyby našich předků,“ řekl Mlynář. A že věří, že pluralitní demokratický systém už máme pevně ukotvený.