„Už je to tady zas. Někdo posprejoval sochu sovětského maršála Koněva v pražských Dejvicích. Tentokrát je na podstavci napsáno Krvavý maršál. Příznačně se to stalo v týdnu, kdy si připomínáme výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy, kterou Koněv pomáhal naplánovat. Jak se k posprejování sochy postavit? Je to jen vandalismus? Nebo je problémem i socha samotná?“ ptá se Honzejk.

„Koněv je postava dobře ilustrující komplikovanost historie. Sochu má jako osvoboditel z roku 1945, ale zároveň je okupantem z roku 1968. Ruská ambasáda křičí, že poškození sochy je urážkou sovětských vojáků. Osvoboditelů od nacistů. Ty ale nikdo neuráží. Sprejuje se kvůli okupaci v roce 1968. Argumentace, že Koněv je jen a pouze osvoboditel, takže jeho socha má jednou provždy stát tam, kde stojí a že si jí mají koukat všichni vážit, je pomýlená. Stejně by se totiž dala hájit dejme tomu socha Emanuela Moravce. To byl také nejdříve legionář, vlastenec, zastánce ozbrojeného odporu proti nacistickému Německu. Odporný kolaborant se z něj stal až potom,“ dodal.

„V legální rovině je posprejování jakékoli sochy samozřejmě vandalismus. Policie jej také zcela správně vyšetřuje. Ale zároveň se není možné divit, že starosta Prahy 6 Ondřej Kolář říká, že radnice už Koněvovu sochu čistit nebude. Protože je to pořád dokola. A že nejlepší by bylo, kdyby kontroverzní monument zmizel. Jistě se dá namítnout, že odstraňování soch je vždy na pováženou, protože sochy ve veřejném prostoru jsou součástí dějin místa. Představují jistou kulturní vrstvou. Jsou svědectvím doby. Jenže v takovém případě by bylo nutné také uznat, že kulturní vrstvu představuje i nynější vrstva spreje na Koněvovi. To je vlastně svědectvím doby současné, která reflektuje roli Sovětského svazu v našich dějinách reálněji než doba komunismu, za které byla monumentální socha vztyčena,“ dodal.

„Koněvova socha ovšem irituje velké množství lidí především proto, že socha na veřejném prostranství nikdy není jen příspěvkem do debaty o složité historii. Vždy je nutně vnímána jako symbolický hold dotyčné postavě a tomu, co reprezentuje, což je problém. Protože takový hold nás sune k zemím, mezi které si snad už patřit nepřejeme? Které to jsou? Inu, monumenty z doby Sovětského svazu stále stojí třeba v hlavních městech středoasijských republik. O jejich odstranění se tam moc nedebatuje, a to ani když jde o sochy Vladimira Iljiče Lenina. Důvod je v tom, že na ruské a později sovětské impérium se tam nevzpomíná úplně ve zlém, dodnes tam Rusové tvoří část společenských elit a samotné země mají na Rusko úzké ekonomické i politické vazby až vazalského typu. U nás ovšem naštěstí neplatí ani jedno. Role Sovětského svazu a jím importovaného komunismu tady byla čistě negativní. Společensky, ekonomicky, civilizačně. A zaplať pánbůh, už nepatříme do ruské sféry vlivu,“ poznamenal.

Komentář najdete ZDE.