Dostat do co nejširší veřejnosti správné informace o dotacích si klade za cíl Libertariánský institut, který se označuje za protistátní propaganda-tank. „Nechceme se bavit o čapích hnízdech, o rozkrádání dotací, o rozhlednách v údolích, aquaparcích na poušti a podobně. To jsou sice prasárny, ale není to něco, co by řešilo problém. Když se vyřeší jedna špatná dotace, tak to nic nehovoří o tom, co je příčinou toho špatného jevu. Dotace jsou špatně jako systém, jsou projevem přerozdělování. A přerozdělování ve společnosti má velmi neblahé důsledky, o nichž ale naše intelektuální, akademické a politické elity nemluví,“ tvrdí předseda Libertariánského institutu Roman Kříž.

Upozorňuje na to, že dotace ekonomicky nedávají smysl. Aby se mohly poskytovat, je třeba na ně někde brát, a proto jsou vyšší daně. „Když někomu něco vezmu, tak si on za to nemůže koupit to, co by sám chtěl,“ poukazuje Roman Kříž na to, že si tedy příjemce dotací pořizuje to, co uzná za vhodné stát, respektive Evropská unie. V té souvislosti zmiňuje jeden z nejznámějších výroků Ronalda Reagana. „Pokud se něco hýbe, zdaň to. Pokud se to nepřestalo hýbat, zreguluj to. Pokud se to už nehýbe, začni to dotovat,“ konstatoval svého času bývalý americký prezident o logice státu.

Dotace se dávají na to, co lidé nechtějí. To, co chtějí, si koupí sami

„Stát nepotřebuje, aby se někdo hýbal. Stát potřebuje, aby všechny subjekty privátní byly jaksi v očekávání a snaze urvat si z dotací co nejvíce,“ myslí si předseda Libertariánského institutu a absurditu dotací ilustruje na replice Sira Humphreyho Applebyho ze seriálu Jistě, pane ministře: „Dotace nelze rozhazovat na to, co by si lidi přáli. Dávají se na to, co lidi nechtějí, ale co mít musí. To, co chtějí, si koupí sami“. Hned ale dodává, že u nás lidé, bohužel, na to, aby si koupili, co sami chtějí, nemají dost peněz.

Z výše uvedeného vychází vcelku jednoznačný závěr, že se ubíráme cestou, která neznamená, že budeme mít bohaté lidi, kteří si pořídí to, co sami chtějí, ale že bohatý bude stát, který bude přidělovat občanům to, co sám uzná za vhodné. „Dotace jsou stejně smysluplné jako dělat transfúzi z levé ruky do pravé a polovinu krve vybryndat na zem. Politici bez rozdílu stranické příslušnosti nás přesvědčují, že dotace pomáhají. Ale už nezmiňují, komu nepomáhají, respektive komu berou jeho aktivitu a jeho možnosti,“ poznamenává Roman Kříž.

I slušní lidé se ve špatném systému začnou chovat špatně

Dotace fungují jako systém „vaření žáby“. I slušní lidé se ve špatném systému začnou chovat špatně. V systému dotací jde o to učinit vše složitější, neuchopitelné a nepochopitelné, aby ne každý měl možnost dotace získat. Postupně se v něm logika a odpovědnost nahrazují pravidly a věci se dále zesložiťovat. K tomu se vytvářejí „politické nástroje“ řešící problémy a také další pravidla, nastupuje kolektivní rozhodování. Empatie a logika jsou v tomto procesu nahrazeny koncepcemi, pravidly a „záměry“. Nakonec existuje finální systém bez odpovědnosti, bez logiky a bez kontroly, zůstává jen bezvýhradná poslušnost vůči systému.