Salonek Městské knihovny praskal ve švech, desítky lidí zaplnily malý prostor, stálo se u stěn, sedělo se na zemi. Dorazila také řada pedagogů středních let.

Školství je strategické

„Situace českého vzdělávání je velmi pohnutá. Mne toto téma zaujalo z důvodů strategických. Protože když se bavíme o prosperitě, svrchovanosti, tak se vždy nabízí otázka nápravy, jak by se to mělo dělat jinak. Že věci třeba nejdou správným směrem a že je třeba ten směr změnit,“ uvedl na začátku dvouapůlhodinové besedy profesor Drulák.

„Když se zmiňujeme o změně, musí tu být někdo, kdo to udělá. A ten někdo musí být připraven. Otevírá se problém, zda tady ještě budou lidé, kteří budou schopni udělat tu správnou změnu. Proto je školství strategické. Ať mluvíme o zahraniční politice, kultuře, hospodářství, vždy tam musejí být připraveni. Pokud však školství lidi nepřipraví, anebo pokud je dokonce vychová takovým způsobem, že jsou nepřipravitelní, pak ničeho nedosáhneme. Skutečně se vede bitva o školství. To bylo vždy součástí určité ideové kontroly. Tradičně tuto roli v našich evropských končinách plnily církve. Ty si vychovávaly své lidi, a dokonce, i když ti nepokračovali v církevním životě, tak je církve vychovaly. To byl moment, který trval řadu staletí, ba spíše tisíciletí. Pak sekularizací společnosti se této role ujímá stát. To je ta velká bitva o školství v 19. století, která se vede po celé Evropě mezi církvemi a státem a ten stát se tam prosazuje. V nejlepším slova smyslu z dětí vychovává řádné občany, národně uvědomělé patrioty. Když se podíváme na první republiku, tak takový byl étos základního a středního školství,“ konstatoval dále Drulák.