Prvním je americký nálet na pozice syrské armády, při němž bylo zabito přes 90 vojáků bránících džihádem obklíčený Dejrizor na východě země. Americká strana nijak nerozporovala oficiální zprávu ruské armády, podle níž „mezinárodní koalice proti Daeši“ z iráckého území podnikla čtyři nálety s nasazením čtyř letadel – dvou F16 a dvou A10. Zatímco se americká média ponořila do spekulací, zda se jednalo o cílený útok nebo nešťastnou náhodu, izraelský deník Haarec americký nálet označil za „dárek pro Asada“. Není divu: Pokud Spojené státy odmítnou verzi o záměrném útoku provedeném nespokojenými generály – tím spíš v situaci, kdy je jejich válčení v Sýrii z hlediska mezinárodního práva zcela ilegální – příliš si nepomohou ani s verzí „náhody“. Přiznají tím totiž fakticky ruský argument o komplikovanosti válčení na složitě propleteném bojišti, a tedy i nutnosti oddělit džihádisty, kteří mají zůstat ušetřeni, od těch, kteří mají být zklikvidováni.

Celý text je ZDE

K tomu je pro USA krajně nepříjemné, že jejich vojáci zabili bezmála sto syrských vojáků bojujících proti Daeši, čímž Pentagon teroristům „určeným k likvidaci“, proti nimž nominálně rovněž bojuje, usnadnil plné ovládnutí dalších pozic, konkrétně základny Džebel Sardá. A pokud nálety – provázené odmítnutím Pentagonu spolupracovat se syrskou armádou -- prospěly Daeši, nabídly USA Rusku a Sýrii dostatek propagandistické munice ke zpochybnění amerických „čirých úmyslů“ bojovat proti Daeši, oživily spekulace o možném pokračujícím plánu ještě z roku 2012 na vytlačení syrské vlády z východu země, kde mělo podle Pentagonu vzniknout „saláfistické knížectví“, ale především nastolily zásadní otázku, proč USA vlastně podepisovaly s Ruskem dohodu o společném postupu v Sýrii.