Jak jsem dnes zjistil, před orgickými a ohavnými oslavami ukřižování mýtického boha sekty křesťanů se i pátek stal v Česku svátkem státním.

Moc tohoto sobeckého a lidstvu nebezpečného náboženství roste den ode dne, tak jak se nafukuje i její majetek.

Na tento pátek nový leader katolického křesťanského totalitního shromáždění, který si dal jméno Franta, umyl a zulíbal nohy jedenácti žadatelům o azyl v Evropě, aby vychytrale PR-takticky začal napravovat pověst katolické křesťanské mocenské party, která se ve své historii vyznamenala nejstrašnějšími zločiny proti lidskosti. A to i v době nedávné, kdy kolaborovala na zločinech nacistického režimu, měla za předchozího papeže bývalého ultrapravicového nacistu, který se do své pozice prorval hned za pološíleným antikomunistou a bojovníkem proti jakékoliv sociální spravedlnosti jakýmsi sexuálně zakomplexovaným Wojtylou z Polska.

Frantova snaha o lidskou tvář současného katolicismu je kýčově průhledná a chce samozřejmě tímto pokryteckým novým „láskyplným“ obličejem jeho církve oprášit a podloudně vrazit Ježíše do hlav současných mas a znovu obnovit lehce podlomenou moc nad svobodným a náboženstvím neznásilněným myšlením.

Jak je možné, že se po dva tisíce let lidé nechávají mást jakousi vymyšlenou postavou Ježíše a jeho neuvěřitelnými žvásty, které se považují za filosofické základy západní kultury a které mu manipulátoři násilně vnucovaného náboženství vrazili do huby.

Jak je možné že i český filosof a politik Masaryk byl omámen podprůměrností myšlenek tohoto boha, pardon syna boha, a prohlásil: „Ježíš, a ne Caesar, toť smysl našich dějin a demokracie (...)

Říkám tím, že naším úkolem je uskutečňovat náboženství a etiku Ježíšovu, jeho čisté a neposkvrněné náboženství lidskosti. V lásce k Bohu a bližnímu viděl Ježíš (…) podstatu náboženství a mravnosti. Všecko ostatní je vedlejší…“

Buď chtěl Masaryk cynicky použít křesťanství k získání politické moci, či byl i on sám tak zbabělý, že se zhoubné křesťanské ideologii neměl sílu postavit. Vždyť měl pozitivní politické záblesky při snaze se zbavit katolického diktátu.

Abych zapátral, co je na tom Ježíšovi tak „úžasného a geniálního“, tak jsem si s naprostým odporem znova přečetl křesťanský manuál nazvaný arogantně Nový zákon – to aby nebylo zřejmě pochyb, že to musí každý respektovat. Vždyť každý občan by měl ctít zákony, že?

Bylo to pro mě utrpením a velkým sebezapřením, ale shledal jsem to prospěšným, neb jsem si opět uvědomil, že jsou to snůšky naprosto podprůměrných plytkých myšlenek, zmatených a zhoubných návodů na život a fantasmagorických scének. Již před několika lety jsem podal trestní oznámení na vydavatele Biblí v Česku.

Obsah tohoto bezvýznamného spisku byl samozřejmě držen po staletí v tajnosti před zdravě přemýšlející chudinou, a to tím, že jim byl předkládán v jim neznámé řeči, takže vlastně nevěděli, jaké idiotismy tam jsou „zakotveny“. Po českém překladu už zřejmě došlo k jakési demagogické setrvačnosti a každý se bál proti tomuto křesťanskému Mein Kampfu něco namítat.

Za život jsem přečetl desítky filosofických textů, kterým tato ježíšovská vykonstruovaná postavička nesahá ani po kotníky. Jak je opravdu možné, že se nějaké organizaci podařilo udržovat obrovskou moc vybudovanou na přitroublém a bezvýznamném textu. Asi je to tím, že lidé jako Masaryk pořád stavěli na tomto chatrňoučkém textu své vlastní interpretace a filosofické stavby a kariéry, ve kterých už nešlo o ty bezvýznamné tlachy ježíšovy, ale jen o odrazovou ideologickou a mocenskou rovinu. Připadá mi to, jako kdyby místo Nového zákona byla základem křesťanství třeba kuchařka a celé statisíce filosofů a církevních demagogů by vysvětlovaly podobenství o přidávání petržele do polívky a filosofickou hloubku takového kroku. „Petržel roste ze země námi obdělávané, jaká to úžasná myšlenka, když skončí v polívce naší kultury,“ říkali by filosofové.

Inu, přečtěme si nějaké „hluboké myšlenky“ z kuchařky „naší“ (řekl bych spíš křesťanstvím násilně unesené) kultury.

Jakémusi Josefovi, který zjistil, že jeho žena je těhotná, „láskyplný“ vyslanec boha našeptává:

„Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“

Což je samozřejmě návod na obelhávání lidí a vytváření relativity rodičovství a v konečných dopadech i výmluvy těch křesťanů, kteří se nestarají o své děti.

„Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil‘.“

Tady je jedna z nejzhoubnějších myšlenek křesťanství. Syn boha je i člověkem. Jestliže je ten přitroublý Ježíš syn boha, tak je také bohem, že? Čili my lidé jsme příbuzní boha a tím pádem vyčlenění z říše zvířat a máme právo na ovládnutí celé zeměkoule a všeho živého. Vždyť jsme bohem oblíbení, tak si můžeme dělat, co se nám zlíbí.

Při čtení tohoto verše z biblického pamfletu si také říkám, že arogance západní kultury postavená na tomto cancu je asi nejnebezpečnější idea hnusného křesťanství. Jak je možné, že někdo může brát vážně úvahu o tom, že po stamilionech let vývoje života na zemi, se náhle v posledním zlomku věků vylíhne bůh, který je samozřejmě ve tvaru našich těl. Proč není Ježíš, syn boží, třeba pavoukem, bakterií či hrochem? Tato definice boží je neuvěřitelně sebestředná lidská arogance.

Pak prý ten Ježíš pravil:

„Odejdi, satane! Je přece psáno: Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.“

Tím se utvrzuje diktát křesťanství nad všemi jinými vymyšlenými náboženskými systémy. Jaký to respekt k jiným náboženstvím a stavění základů budoucích náboženských válek, že?

„Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi lidmi.“

Zde je na zřejmé lži postavená demagogická manipulace lidí, neb každý ví, že řada nemocí je prostě nevyléčitelná a jsou přirozenou součástí života, tak jako smrt organismu. Ovšem muselo to nahánět spousty trpících do parazitní náruče církve.

A teď si poslechněme toho chytráka, jak vyučuje své následovníky, aby se cítili být speciální a namyšlení a tím pádem jim dává do rukou „boží právo“ ostatní zatracovat a zabíjet. Tak jak křesťané předvedli třeba při osidlování Ameriky, kde zavraždili dvacet milionů původních na Ježíše „neslyšících“ obyvatel. Ostatně vždy s Biblemi v rukách řvali na původní obyvatele „Konvertuj, nebo zemři“.

„Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. Amen, říkám vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

Pak tento týpek pokračuje ve vyzývání k sektářskému fatalismu:

„Ježíš jim řekl: ‚Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi‘.“

A pak vychytrale pravil:

„Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Jaké to krásně definované spojení prachů a kšeftaření s čistotou křesťanství.

V následujícím cancu ale ten chlápek jde na věc ostřeji:

„Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině.“

To je dle českých zákonů již žalovatelné, neb to vyzývá k náboženské nesnášenlivosti s vyhrožováním smrtí.

Dobrák Ježíš se také nebojí odsouzení všech rozvedených lidí a měl by jimi být opravdu milován:

„Proto vám říkám, že kdo zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si jinou, cizoloží.“

Ježíš také schvaluje otroctví a ekonomický diktát představitelů moci a majetku:

„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.

CELÝ SERIÁL PL.CZ KOHOUTA DO KOUTA

A zde je něco naprosto odporného, k čemu tato vymyšlená náboženská fiktivní zrůda vyzývá:

„Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.“

Čili vypíchněte si oko, když se budete chovat přirozeně dle svých evolucí daných pudů. A jestli budete chtít masturbovat, tak si prostě usekněte ruku. Toto jsou přece naprosto šílené návody k sebezohavování a vytváření celých zneurotizovaných generací mladých lidí, kteří se nechají tímto chlápkem vygumovat.

Tady je zase rozkaz k naprosté loajalitě k sektářským spolukřesťanům a nemožnost konstruktivní kritiky:

„Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.“

Jak idiotsky po těchto návodech na nesnášenlivost, sebezohavování a netoleranci k jiným zní tato slova Ježíše:

„Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále.

Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále.“

A náboženské šílenství prohlubuje v tomto tlachu:

„Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše.“

Jak je křesťanství tolerantní a připouští jiné Mesiáše, že? Těmito řečmi Ježíš dokazuje, že je křesťanství příšerně nebezpečné a následující století vraždění v jeho jménu to jasně dokazují.

K odmítnutí zdravého rozumu zase vybízí Ježíš k tomto příběhu. Ano milé děti, i když neumíte plavat, tak se nebojte vrhnout do hlubokých vod, neb víra ve mě vás zachrání. Ach jaký to nebezpečný idiot ten Ježíš a doufám, že se mně podaří včas varovat moji dceru před tím, aby četla tyto nesmyslné žvásty:

„Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. Krátce před svítáním se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“ „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“

„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“

„Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl.

Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu.

A na závěr si poslechněme několik návodů na náboženský imperialismus a vedení válek proti „bezvěrcům“:

„Ježíš k nim přistoupil a řekl: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého...

Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. To všechno jsou jen počátky porodních bolestí... Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy. Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn‘.“

A zde je svědectví o prvních oblblých následovnících tohoto zhoubného a zákeřného náboženství, které zavinilo a dále zaviňuje od té doby smrt stamilionů lidí.

Ale ten bezohledný Ježíš se tomu chechtá, neb dle něj přijde prostě konec a on bude už sedět vedle svého fotra v nebi:

„Toto evangelium o Království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde konec.“

„Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. Učil je totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.“

Ostatně proto jsem udělal v Polsku svoji performanci o genetickém konvertování v křesťanství věřících, při níž jsem použil ideu přenosu DNA pomocí lidského semene.

Ježíš mě k tomu sám vyzval, když řekl:

„Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno.“