Před několika dny si Česká republika připomněla dvacáté výročí podepsání opoziční smlouvy mezi tehdejším vítězem voleb Milošem Zemanem z ČSSD a nejsilnějším lídrem opozice Václavem Klausem s jeho ODS. Na opoziční smlouvu zavzpomínal na serveru Reflex.cz advokát Aleš Rozehnal.

V prvé řadě zdůraznil, že opoziční smlouva nebyla zradou na voličích. ČSSD a ODS na sobě v předvolebním boji nenechaly nit suchou, ale v předvolebních kampaních toho bývá řečeno hodně. Povolební realita bývá odlišná. Voliči u volebních uren řekli, že si sice přejí vládu ČSSD, ale zcela nezavrhli ani pravicovou ODS. Strany tak byly pohnuty ke spolupráci. A přece se nijak nemilovaly. Rozehnal podotkl, že ODS a ČSSD v letech 1998 až 2002 hlasovaly často proti sobě.  

„Fungování vztahu ČSSD a ODS v době platnosti opoziční smlouvy také nenaznačuje, že by maskovala reálnou spolupráci mezi oběma stranami. Poslanci ODS hlasovali velmi často proti vládním návrhům zákonů. Některé důležité zákony, jako např. reforma justice, policie nebo zdravotní péče, neprošly právě kvůli hlasům ODS. Spolupráce mezi politickými stranami znamená zejména shodné hlasování v parlamentu, ale hlasování poslanců ODS a ČSSD v době platnosti opoziční smlouvy nijak nekorelovalo. Stejně jako ČSSD v této době hlasovala nejčastěji KSČM, poté KDU-ČSL, naopak nejméně stejně jako ČSSD hlasovala ODS a Unie svobody. Jen méně než deset zákonů za celé volební období bylo prosazeno hlasy ČSSD a ODS proti hlasům ostatních stran,“ napsal Rozehnal.

• Celý komentář naleznete zde

Voličům se ale zdálo, že ODS nebyla skutečnou opozicí. V roce 2002 právě kvůli tomu významně posílili komunisté. ČSSD a ODS ostatně usilovaly o změnu volebního systému tak, aby u moci zůstaly v podstatě co nejdéle a aby marginalizovaly vliv menších stran. To by oslabilo roli prezidenta v českém politickém systému. Prezident Miloš Zeman teď ostatně ukazuje, že síla hlavy státu je nemalá.

Takto vysvětlili opoziční smlouvu divákům ČT a Erik Tabery

„Dále byla smlouva kritizována i z toho důvodu, že měla být živnou půdou korupce. Tvrdá fakta však žádnou takovou spekulaci neprokazují. Transparency International sice zařadila Českou republiku na žebříčku korupce v té době na horší místo, nicméně nejednalo se v pravém smyslu slova o žebříček korupce, ale o žebříček vnímání korupce. Zvýšení vnímání korupce může mít celou řadu příčin, ale není možno zapomenout například na to, že v tu dobu vynaložil Ronald Lauder nesmírné finanční prostředky na to, aby Českou republiku vylíčil jako mimořádně zkorumpovanou zemi,“ pokračoval Rozehnal.