„Dovolím si zareagovat na postoj pana zákonodárce Mikuláše Ferjenčíka: Zvyšování výdajů na zbrojení na dvě procenta HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl. Za těch 50 miliard, které by to stálo navíc oproti současnému stavu, bychom mohli zvednout platy všem učitelům o 20 000 korun měsíčně, nebo udržet důchodový systém nad nulou do roku 2035. Neumím si představit, že česká společnost dá větší prioritu armádním zakázkám než důchodům nebo vzdělávání.

Tedy – s ohledem na politické vize Pirátů nejen v oblasti obrany a bezpečnosti – fyzické i kybernetické (ale zejména) souhlasím jednoznačně s názorem pana Davida Bohbota, že tito rádoby ‚dobroskuti‘ skutečně svou nekompetencí a bohužel v tom negativním slova smyslu ‚lidovou tvořivostí‘ představují hrozbu pro normální fungování společnosti, zejména pak v době, kdy se budeme muset – VŠICHNI (bez ohledu na politické postoje) – vyrovnat s nějakým masovým průšvihem, masovou krizovou situací,“ píše Chalupa v úvodu.

Za 23 let politici dovedli ozbrojené síly na hranici směšnosti

„Ale abych byl objektivní – úsměvná jsou i prohlášení některých zkušených, politikou protřelých politiků z ODS, devíti nul, KDU-ČSL či ČSSD… těch, kteří jediné, co v oblasti obrany a bezpečnosti za 23 let předvedli, byla devastace ozbrojených sil na samou hranici směšnosti, likvidace domácího obranného průmyslu a nekonečná řada korupčních skandálů jak na Ministerstvu obrany, tak na Ministerstvu vnitra. A právě tito politici – zákonodárci, svou šílenou legislativní ‚prací‘ způsobili, že stát je v podstatě ve všech důležitých rozhodnutích doslova paralyzován. Pan Hamáček si stěžuje, že si policisté nemohou koupit motorky, Ministerstvo obrany skvěle nakupovalo ‚balistickou ochranu‘ atd… to je výsledek práce kompetentních politiků,“ domnívá se.

„Pokusím se – abych nebyl až tak jízlivý – v níže uvedeném ‚desateru‘ panu Ferjenčíkovi a spol. vysvětlit, proč si myslím, že se mýlí. Proč jsem přesvědčen, že výdaje na obranu jsou nejen nezbytné, ale že bezpečnost je základní ústavní odpovědností politické reprezentace, a tedy i jeho. Třeba to bude dobrý podnět pro to, aby se i Piráti trochu zorientovali v tom, oč v tomto ohledu ‚go‘... a nejsem neochotný k racionální diskusi?“ sděluje exposlanec a představuje své desatero:

1. 2 % HDP na obranu (jako zákonná norma) – jako MANTRA měřítka schopnosti země čelit krizovým situacím včetně kombinované hybridní (fyzické –„zelení mužíčci“ + kybernetické) kampaně, terorismu či válečné agrese – určitě NE ihned a určitě ne jako „Slovo boží“.

2. Navýšení prostředků na obranu nezpochybňuji, ale domnívám se, že na úrovni velení NATO je nutné otevřít diskusi na téma přehodnocení a nového definování toho, co jsou to vlastně výdaje na kolektivní obranu a obranu vlastního teritoria nikoliv ve „století páry“, ale na počátku 21. století a přeměny bezpečnostních hrozeb a přechodu civilizace k informační společnosti – do schopností efektivní obrany nepatří jen tanky a rakety, patří k tomu i energetická, potravinová soběstačnost, přizpůsobení či vybudování potřebné infrastruktury (dopravní, energetické, kybernetické…) atd.

3. ZA NEPOROVNATELNĚ ROZUMNĚJŠÍ považuji zákonem stanovit postupné zvyšování rozpočtu na obranu v ABSOLUTNÍCH HODNOTÁCH, ve střednědobém výhledu deseti let, na každý rok speciálně a definitivně, tak aby bylo dosaženo konsenzuálně dohodnuté cílové částky (odpovídající vypočítané hodnotě 2 % HDP z aktuálního HDP k 31. 12. 2019) napříč politickou i občanskou veřejností. A to bez ohledu na to, zda se během oněch deseti let bude celkové národní HDP pohybovat nahoru, či dolu.

4. Ozbrojené síly se objektivně musejí zmodernizovat a takové jasně definované a na pohybu ekonomických výkyvů nezávislé financování bude jistě znamenat kvalitativně zásadní pozitivní význam pro plánování, modernizaci a realizaci akvizic.

5. 20 % z objemu takto stanovené cílové částky – viz bod 3 – na posilování kapacit využitelných je určeno především k zajištění schopností v rámci sil kolektivní obrany NATO – určitě je to logický a nutný parametr. Otázka ale je, kolik z těchto 20 % bude investováno do kybernetické obrany? Polovina? Pozn.: Dříve či později budeme nuceni investovat v podstatě stejné finanční prostředky, jaké dnes investujeme do fyzické obrany, do obrany kybernetické.

6. 80 zbývajících procent z objemu takto stanovené částky – viz bod 3 – doporučuji investovat v odborníky (nikoliv politiky) stanoveném poměru mezi: nákup techniky a technologií, nákup výstroje a výzbroje vojáka, budování učebně výcvikové základny (jak fyzické – např. boj ve městě, tak virtuální – simulátory), vzdělávacího systému v oblasti obrany, pro zajištění dostatečných záložních kapacit a zásob pro udržení schopností bránit zemi v řádu týdnů. Další investiční oblastí by měla být již nyní postupná příprava a budování zázemí pro zavedení 3–6měsíční prezenční civilní branné přípravy jako povinné v horizontu cca šesti let.

7. Domnívám se, že by rozhodnutím vlády mělo dojít k propojení a použití společné významné investice, především MV a MO (IZS a AČR) do obnovy civilní obrany a ochrany (do branné výchovy – přípravy obyvatel na krizové situace a obnovy branného svazu – branných spolků).

8. Dále se domnívám, že by rozhodnutím vlády mělo dojít k propojení a společné významné investici k provedení zásadní reorganizace akvizičních procesů branných a bezpečnostních složek vytvořením jedné „akviziční (nadresortní) agentury“, která by soustředila jen na ty nejlepší pracovníky a odborníky jednotlivých resortů, systemizovala by plánování, koordinovala by a realizovala akvizice pro pouhou!!! cca stotisícovou brannou a bezpečnostní komunitu. Nepochybuji, že by se toto opatření během krátkého období projevilo nejenom rychlostí, kvalitou nákupů, nehledě ke zvýšení kompatibility vybavení všech součástí obrany a bezpečnosti, ALE ZEJMÉNA ZNAČNÝMI FINANČNÍMI ÚSPORAMI (nikoliv na konto kvality).

9. Též se domnívám, že chybí zásadně vyšší podpora domácího obranného průmyslu zejména v oblasti produkce potřeb k zajištění budoucí civilní obrany a ochrany (cca pro dva miliony občanů), pro kybernetickou obranu a bezpečnost, nevyjímaje posílení s tím souvisejícího rozpočtu pro specifickou vědu, výzkum a vývoj v oblasti obrany a bezpečnosti – především pak v oblasti radioelektroniky, robotiky, autonomních systémů a umělé inteligence. Synergické efekty takové ambice jsou nezpochybnitelné – jak pro využití ve standardním civilním průmyslu, tak pro znovuobnovení inovačního potenciálu ČR, tak i pro proexportní aktivity a úspěchy v mezinárodním prostředí (příkladem je Izrael).

10. Vzhledem k tomu, že nevěřím v předpoklad nárůstu počtu příslušníků ozbrojených sil o 10 000 mužů („rybník je nadlouho vyloven“), existující poměr mezi „bojovníky“ a úředníky v uniformách (nemyslím tím nic hanlivého, například logistické zajištění moderní bojové činnosti je nezbytným předpokladem úspěchu), dosažení počtu 10 000 „bojovníků“ z celkem 25 000 příslušníků ozbrojených sil bude pozitivní změnou. Proto doporučuji zaměřit se na CIVILNÍ OBRANU – jen blázen si může myslet, že desetimilionovou populaci lze komplexně ochránit cca 80 000 příslušníky branných a bezpečnostních složek, respektive cca 30 000 „bojovníky“… v reálu tedy připadá jeden „bojovník“ na 333 občanů! Podle mého názoru je tedy nanejvýš odpovědné, účelné, efektivní a finančně nenáročné vybavit občany tak, aby si v řadě aspektů krizové situace dokázali poradit i bez asistence profesionálů (u nich si dovolím předpokládat, že budou mít plné ruce práce s tím, aby zajistili dostatečnou ochranu kritické a významné státní infrastruktury). I náklady na CIVILNÍ OBRANU doporučuji, s odvoláním na článek 3 „Washingtonské úmluvy“ započítat do oněch tantrických 2 % HDP.