„Dne 8. února 1994 byl Kajínek zadržen v Hostýnské ulici v Praze 10 v okamžiku, kdy z bytu, ve kterém v té době přebýval, nakládal do luxusního mercedesu stojícího před domem tři samopaly, osm pistolí, brokovnici a bezmála 10 000 nábojů. Zajištěna byla i zbraň zákeřná – pistole s tlumičem. Díky rychlému zásahu policie nestačil Kajínek použít neustále připravenou a nabitou zbraň. Kromě toho byly v bytě zajištěny starožitné předměty neznámého původu,“ dá se nalézt zpráva v historických análech.

Podle některých neoficiálních informací policisté u Kajínka našli i izraelský samopal UZI, jehož cena se tehdy na černém trhu šplhala ke sto tisícům. Tolik tedy ke Kajínkovu vztahu ke zbraním.

Kajínek byl v minulosti častým hostem nápravných zařízení, jak sám přiznává, vlastně nic neumí. Dnes ale vychází najevo, že měl spolupracovat s komunistickými bachaři.

V archivu bezpečnostních složek se totiž nalézá karta se dvěma záznamy o spolupracovníkovi Kajínkovi, s jedním z Liberce a druhým z Plzně. Kajínek měl být podle této karty tajným spolupracovníkem – agentem. Totalitní Sbor nápravné výchovy rád do vězeňských cel k zájmovým vězňům instaloval podobné spolupracovníky, aby vytěžil maximum z toho, co na sebe většinou psychicky zlomení lidé ve vězeňském minisoukromí prozradí. Spolupracovník pak předával informace dál a většinou byly využity proti takto rozmluvenému zájmovému objektu. O tomto typu spolupráce Jiří Kajínek ještě nikdy nemluvil.

Kvůli Kajínkovi se v médiích a na sociálních sítích strhla přestřelka mezi historikem Ústavu pro studium totalitních režimů Petrem Blažkem a Archivem bezpečnostních složek. Blažek toto expozé shrnul: „Agenturní spis VB ke Kajínkovi byl podle ABS skartován. A spis o jeho spolupráci z vězení se naopak dochoval. Shrňme to tedy. Nechám stranou velmi arogantní prohlášení ABS – k JK byl skutečně veden agenturní spis VB a skutečně spolupracoval s OVO, o čemž svědčí dochovaný spis – jistě ho ABS zpřístupní, abychom věděli období a rozsah spolupráce.

Agenturní spis VB byl, jak bylo řečeno, zničen, není tedy možné z jeho obsahu vyvrátit, že JK nespolupracoval. ABS se zde opírá o jednu větu ze směrnice (hovoří se v ní přitom o nasazení agentury). To je vše, co k tomu mohu nyní napsat. Věřím, že vedení ABS bude po zkušenosti z této kauzy lépe vážit svá slova. Stejně jako novináři z Týdne a Lidových novin, kteří mne navíc nekontaktovali. Bohužel i v připojeném článku jsou hlouposti v nadpisu – Kajínek nebyl nikdy členem tajné služby.“

ParlamentníListy.cz proto nyní důkaz o Kajínkově spolupráci s bachaři zveřejňují. Rozhodně tím netvrdíme, že je Kajínek neprávem omilostněný vrah.

V jeho příběhu zůstává řada bílých či nevysvětlených míst. A je na soudech, aby případ skutečně dotáhly do konce. Pokud tedy zájem o skutečnou verzi případu Jiřího Kajínka ještě přetrvává. Role policistů v něm, ale i postup vyšetřovatelů, kteří nevyhodnotili všechny důkazy a některé odmítli, totiž dodnes budí rozpaky a pochybnosti.