„Zatím ještě nejsme na pokraji obrovské krize, i když ta samozřejmě může přijít,“ zahájil debatu Švejnar.

Jakub Seidler po chvíli dodal, že v Číně narůstají dluhy firem i domácností, což může do budoucna představovat problém. „Je možné, že ten další růst bude pomalejší, protože už nebude možné se dále zadlužovat,“ upozornil Seidler.

Kovanda konstatoval, že v tuto chvíli si firmy snadno půjčují peníze, a přitom jde o firmy, které nejsou ziskové a drží je při životě jen prostředí levných půjček. Pro to se vžil termín, který proniká už i do médií. Jsou to tzv. zombie firmy, které „zaclánějí potenciálně produktivnějším firmám“, varoval Kovanda.

Seidler dal Kovandovi za pravdu. Dodal navíc, že tento trend zvyšuje ceny nemovitostí, protože lidem, kteří mají peníze, se nevyplatí nechat je ležet v bance nebo je investovat do potenciálně rizikových firem – a tedy kupují nemovitosti.

Kovanda Seidlerovi přitakal s tím, že v tomto modelu bohatí lidé stále bohatnou a chudí chudnou, takže se také rozevírají ekonomické společenské nůžky. Celosvětové problémy představuje zpomalování růstu Číny a na ni navázané německé ekonomiky. Stav německé ekonomiky pak ovlivňuje i situaci v České republice. Proto by nám nemělo být jedno, jak se Číně daří či nedaří v důsledku obchodní války Spojených států a Číny.

Když se ke slovu znovu dostal Jan Švejnar, upozornil, že vláda Andreje Babiše promrhává velkou příležitost a nepůjčuje si levné peníze na zásadní věci. „Je doba, kdy je třeba opravit silnice, mosty a další infrastrukturu,“ upozornil Švejnar.   

Kovanda nabídl na situaci v české ekonomice trochu jiný pohled. To, že se tolik nezadlužujeme a neinvestujeme do stavby dálnic, může napomoct ve chvíli, až se naplno projeví stárnutí populace, což lze očekávat přibližně za deset let. Pokud jde o infrastrukturní projekty, Kovanda vyzval vládu, aby více využívala evropských dotací, protože za pár let může tento zdroj vyschnout.

V tuto chvíli bychom však i podle Kovandy mohli využít toho, že jsme zadluženi podstatně méně než např. Francie, a půjčit si levné peníze na infrastrukturní projekty.

Seidler varoval, že se historicky ukazuje, že stát neumí přijít s investičním impulzem např. na výstavbu infrastrukturních projektů, když ekonomika zpomaluje, aby podpořila tuzemské hospodářství. „Historicky se ukazuje, že to vláda neumí,“ pravil Seidler.

Když se debata chýlila k závěru, ekonomové otevřeli ještě jedno téma – výši minimální mzdy v Česku. Kovanda by v tuto chvíli růst minimální mzdy zbrzdil. „Pro firmy to začíná být určitý problém. Vzhledem k nedostatku pracovních sil není pánem situace zaměstnavatel, ale zaměstnanec,“ uvedl Kocanda.

Seidler konstatoval, že by bylo možné českou minimální mzdu zvýšit na 15 tisíc, protože společnost to neohrozí. A Švejnar mu dal za pravdu. „Pokud tu bude nějaký negativní efekt, tak to bude na ty ‚zombie firmy‘,“ dodal ekonom.