Co říkáte na zrušení voleb v Rumunsku, které následovalo po mezinárodním tlaku zejména ze strany USA s dnes obvyklými argumenty o „ruské stopě“?

Připomíná mi to čtyřicet let starý vtip. V nové verzi by zněl: „Jaký je rozdíl mezi demokracií a západní demokracií? Asi takový jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.“ Možná že skutečně někdo z Ruska ovlivnil volby prostřednictvím TikToku, ale co je takové „ovlivnění“ proti zrušení voleb? To není ovlivnění?

Nám se zdá bizarní, že v této konsekvenci někdo obviňuje Rusko z „ovlivňování“, ale trvalo mně dlouho, než jsem pochopil velmi rozšířenou kognitivní disonanci zápaďáků, tj. obyvatel bývalých koloniálních a stále neokoloniálních velmocí, kam počítám i USA a Izrael. Oni jsou opravdu upřímně přesvědčeni, že mají právo ovládat jiné, protože jsou lepší, nadřazení silou i morálně, ať dělají cokoliv včetně intervencí, genocid a státních převratů. A to zejména proto, protože jsou silnější.

To, že jsou silnější, je stále nejistější. Ale oni jsou přesvědčeni, že mohou, dokonce mají „morální“ právo… My to vnímáme jako pokrytectví, oni ne. Oni to pokládají za svoje právo vyplývající z morální (!) nadřazenosti. Samozřejmě nemůžeme souhlasit s vězněním politických odpůrců, pokud užívají demokratické prostředky, nemůžeme souhlasit s ženskými obřízkami atd., ale měli bychom si všímat svinstev v naší společnosti. Ta zůstávají tabu. Západ přestává být schopen plnit úlohu světového četníka, ač by rád.

V Evropském parlamentu v plénu každý čtvrtek udílejí většinoví poslanci autoritativní rady a někdy úplně směšná ultimáta všem „nedemokratickým“ státům. Jinak, jak naznačují, zasáhnou v zájmu demokracie do vnitřních záležitostí jiných zemí. Stále se snaží určovat povinnosti jiným.

V Rumunsku úspěšně určili povinnost tamnímu ústavnímu soudu zrušit volby. Samozřejmě je snad i jim jasné, že i v Rumunsku pochopí, že i jejich vláda a ústavní soud jsou jen pouhými nástroji cizí moci. Že „kolektivní Západ“ nevidí rozdíl mezi členskou zemí EU a Středoafrickou republikou. Pochopí, že i my jsme součástí jejich koloniálního panství. Je to i pro kolektivní Západ nepříjemné, ale jde o hodně, jde o vojenskou základnu USA v Rumunsku, jde o prestiž ve válce na Ukrajině a o uchování naděje na porážku Ruska a zmocnění se jeho zdrojů dřív, než je prodají Číně. Rumuni už kdysi táhli na Rusko, a to s Hitlerem. Skončili u Stalingradu, později osvobozovali Prahu od Hitlera…

Dalo by se to politickými důsledky srovnat s intervencí do Československa v roce 1968. Teď už nezůstane nikdo na pochybách, kdo je kdo a o co ve skutečnosti jde.

V Sýrii padl prezident Asad a evropští státníci z toho vyjadřují větší či menší radost, český premiér Fiala mu vzkázal, že tak dopadne každý, kdo se spojí s Moskvou. Co na to říci?

Myslím, že radost je předčasná, ostatně je to radost poněkud „opatrná“. Nikdo pořádně neví, co budou vítězové dělat, s kým a proti komu se spojí. Teď všichni předstírají, že jim budoucí vývoj prospěje nebo aspoň neuškodí. Jan Campbell připomněl zásadní okolnost. Dosud vládli v Sýrii alavité, kteří jsou ale v Sýrii třináctiprocentní menšinou. Zemi teď ovládnou sunnité, kteří představují tři čtvrtiny obyvatel. Zatím nevíme, jaký vliv si uchovají alavité, na jejichž území na severozápadě jsou ruské základny.

Otázka je, jak dopadnou USA, které podporovaly některé teroristické skupiny a usilovaly o likvidaci vůdce současné „umírněné opozice“. Každý si vzpomene, jak dopadli ti, kteří se spojili s USA a dále nechtěli být vazaly. Nevím, jestli Fialu ještě někdo kromě Fialy bere vážně. Ani vazalové nejsou v bezpečí. Nelze natrvalo spoléhat na podvody, ústavní soudy a zrušení neúspěšných voleb.