Rozpočtovu radu zřídil zákon loni a jejím smyslem je zkoumat rozpočtovou politiku vlád a dalších veřejných institucí a varovat, pokud by tato politika mohla vést k překročení zákonných dluhových limitů.

Její novou informací, že veřejný dluh bude za padesát let na dvou stech třiceti procentech HDP, když se nic nezmění, prý Národní rozpočtová rada rozhodně nechce strašit. Stále věří, že se k tomu politici postaví čelem a něco s tím udělají, aby k tomu nedošlo. „Těch dvě stě třicet procent je scénář takový, na který by platilo současné zákonodárství ohledně penzijního systému. Věk odchodu do důchodu by zůstal na pětašedesáti letech a demografická situace by se měnila tak, jak očekáváme, tedy že by se počet důchodců zvýšil o nějakých šedesát procent,“ upřesnila Zamrazilová.

Zamrazilová následně odpovídala na otázku, co by to znamenalo například pro důchody, kdyby byl veřejný sektor skutečně takto zadlužený. Podle jejích slov je teď před námi ale dobrých patnáct let, kdy důchodový systém bude vyrovnaný, případně dokonce v mírném přebytku. Problém prý začne v momentě, kdy půjdou do důchodu ročníky sedmdesátých let. „Takový problém by trval dalších třicet let, protože pak by se zase demografická situace vyrovnala, až by zde Husákovy děti nebyly,“ dodala s tím, že systém je v tomto ohledu naprojektovaný zhruba na pětadvacet let.

Zpráva podle předsedkyně Národní rozpočtové rady jasně ukazuje, že vláda a Parlament stojí před takzvanou politickou trojčlenkou. „A to buďto zvýšit daně, nebo zvýšit věk odchodu do důchodu, nebo se smířit s tím, že životní úroveň v důchodu výrazně poklesne oproti životní úrovni v práci,“ uvedla Zamrazilová.

Tuto zmíněnou trojčlenku neošidí už prý vůbec nic, žádný technologický pokrok ani žádné konvergence. „Prostě tu bude určitý počet lidí, kteří budou schopni pracovat, a určitý počet lidí, kteří schopni pracovat nebudou a budou závislí na těch pracujících,“ řekla jasně Zamrazilová.

Následně se moderátor Takáč otázal, jak ví, že se nebudou rodit děti. I tak bychom se podle Zamrazilové dočkali stejně demografického problému za dalších šedesát let. „Děti, které se teď narodí, začnou do práce chodit za dalších dvacet let,“ podotkla s tím, že opravdu neočekávají nějakou extrémní vlnu porodnosti.

Poukázala také na to, že jejich demografická projekce je už daleko příznivější než střední demografická projekce Statistického úřadu z roku 2013. „My jsme totiž zvolili už tu vyšší variantu, protože přece jenom podle nás porodnost o něco zvýšená už je,“ řekla a doplnila, že proto vychází z té lepší varianty, ale bohužel nelze počítat s tím, že by české rodiny došly k modelu čtyř dětí.

Kdyby se politici rozhodli pro to, že by se snižovala životní úroveň lidí nad pětašedesát let, důchody se snižovaly a nerostly tak rychle, byl by podle hrubého propočtu Zamrazilové průměrný důchod přes devět tisíc korun. Tak by vypadal dopad, pokud bychom se dnes přenesli do demografické situace roku 2038 až 2050. Zatímco dnes je průměrný důchod zhruba dvanáct tisíc korun.

Nejen proto se na to Národní rozpočtová rada snaží včas upozornit, ještě totiž není nic ztraceno, pokud prý lidé začnou šetřit. „Je opravdu mnoho let, než Husákovy děti a jejich děti a další pozdější generace půjdou do důchodu. Je tady čas si něco našetřit,“ řekla s tím, že ale není úloha Národní rozpočtové rady, aby říkala státu, jestli i on má šetřit a co má dělat.

„Jsme schopni to spočítat, říci něco k návrhům, které budou mít vláda a Ministerstvo práce na stole, jestli by mohly fungovat, nebo ne,“ sdělila s tím, že spočítat však, jestli je lepší, že si lidé budou celý život šetřit na vlastní důchod, nebo aby stát schovával něco, aby to pak mohl lidem vyplácet, je na dalších padesát let velmi obtížné.

„Já osobně věřím na vlastní střechu nad hlavou. Problém už i současných důchodců ve velkých městech je to, že už dnes si z toho průměrného důchodu nezaplatí ani nájem na velmi skromný malometrážní byt,“ řekla na závěr.