Black konstatuje, že pokus o vojenský puč v Turecku je předzvěstí budoucí nestability. Na druhou stranu snaha armády převzít kontrolu nad vedením země odráží narůstající nespokojenost s prezidentem Erdoganem i vládou. „Napjatá situace v zemi je ovlivněna pokračující válkou v sousední Sýrii a teroristickými útoky, za které nesou zodpovědnost Islámský stát či kurdská PKK. V červnu zahynulo jedenáct lidí při výbuchu automobilu, o dva týdny později sebevražedný atentátník zabil 42 lidí na letišti v Istanbulu,“ připomíná Black.

„Samotný prezident Erdogan navíc vzbuzuje znepokojení vzhledem ke svým islamistickým postojům a inklinaci k autoritářskému vládnutí. Zejména mezi příslušníky turecké armády, kteří již tradičně patří k ochráncům sekulárního státu, jenž založil před téměř sto lety někdejší prezident země Kemal Atatürk. Stále radikánější rétorika Erdogana polarizovala Turecko a zvyšovala etnické a sektářské napětí,“ má jasno Black a vyčítá také tureckému prezidentu jeho podporu opozičních islamistických skupin bojujících v Sýrii a obnovení konfliktu s Kurdskou stranou pracujících (PKK).

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE.

Jak Black zmiňuje, v posledních dnech ale došlo v turecké politice k zásadnímu obratu, když premiér Binali Yildirim šokoval zejména syrskou opozici svým výrokem, že Ankara se bude snažit zlepšit své vztahy s Damaškem. „To by signalizovalo skutečně nečekanou změnu. Podle mnoha analytiků však šlo spíš o snahu uklidnit Erdoganovy příznivce z řad podnikatelů, které sužují ekonomické problémy,“ uvádí Black a připomíná, že politologové a experti dlouhodobě varovali, že by kurdská otázka mohla spustit vojenskou reakci. „Málokdo ovšem předpovídal pokus o puč.“

Black v této souvislosti cituje Gonula Tola, který v americkém časopise Foreign Affairs psal o možném zásahu armády. „Armáda by mohla zasáhnout v případě, že by se pnutí mezi PKK a vládou začalo vymykat kontrole, a také v situaci, kdyby narůstající násilí vedlo ke zhoršení bezpečnostní situace a hospodářskému poklesu. A také ve chvíli, kdy by vláda přikročila k dalším autoritářským krokům,“ cituje Black Tola, který však spíše varoval před masivními protivládními protesty a předpovídal, že by se generálové snažili využít spíš politické než vojenské prostředky.

Podle Blacka je ironií osudu, že zrovna na začátku tohoto týdne Erdogan podepsal zákon udělující imunitu vojákům, kteří se účastnili domácích bezpečnostních operací. „Tento zákon byl obecně vnímán jako důkaz zlepšujících se vztahů mezi vládou a armádou, která hraje stále větší roli při operacích v kurdských oblastech. Pokud by byl býval puč úspěšný, hluboce by to ovlivnilo vztahy mezi Tureckem a mezinárodní komunitou. Turecko je členem NATO a klíčovým spojencem Spojených států v tomto nestabilním regionu,“ připomíná Black.

„Erdoganova politika však dlouhodobě znepokojuje celý západní svět. Zejména kvůli jeho agresivním postojům vůči novinářům a obhájcům lidských práv. Spojené státy, Velká Británie a mnoho dalších států Ankaře vyčítá také nedostatečnou snahu zastavit příliv islamistických bojovníků ze zahraničí, kteří překračují turecko-syrské hranice,“ píše Black a konstatuje v závěru svého textu, že vojenské převraty byly v Turecku v 70. a 80. letech běžnou součástí života. „V posledních letech se však zdálo, že něco takového patří do minulosti.“