„Když už jsem téma našeho vztahu k EU po čase znovu nakousl, tak ho postupně ‚properu‘. Subtéma první: Budoucnost EU,“ rozepsal se následně více Hasenkopf. 

 

„Čím EU být nemůže? EU už nemůže být tím, čím byla původně – sdružením volného obchodu. Odbourávání obchodních překážek se dávno přetavilo v detailní regulaci obchodu, která reálně obchod nejen mezi státy, ale obchod obecně dusí mnohem víc než cla, jejichž odstranění bylo prvotním cílem. Proč se EU nemůže vrátit ke kořenům? Ze dvou důvodů: 1. Tyto kořeny byly od počátku zamýšleny jako provizorium, volný obchod byl od samého počátku chápán jen jako začátek, už v ESUO byl zabudován cíl vytvořit nějakou evropskou federaci, a vyrovnat se tak USA (Úplně jiná věc je, že se to dělalo po evropsku a ne po americku, a proto to nemůže nikdy fungovat, ale to už je jiný příběh.). 2. Návrat ke ‚kořenům‘ dnes nedovolí bruselská úřednická elita, novodobá úřednická šlechta, která reálně vládne. Jim stávající stav vyhovuje, jakýkoli návrat ke kořenům by znamenal decimaci této společenské vrstvy. Proto není možná žádná ‚přestavba‘: zevnitř impulz nepřijde a zvenčí (kam počítám i impulzy k reformě iniciované členskými státy) to nemá šanci na úspěch. Ostatně i sovětská přestavba, odkud jsem si ten pojem vypůjčil, neskončila resuscitací sovětské unie, ale jejím rozpadem (a Rusové za to dodnes Gorbačova nenávidí),“ zmínil Hasenkopf. 

 

A zeptal se také na to, čím to být může. „Před EU jsou dvě možné budoucnosti: 1. EU může skončit. Státy ji mohou postupně opustit, státy mohou bojkotovat její činnost zevnitř (pasivní rezistence), státy mohou začít ignorovat její předpisy a rozhodnutí. Může koordinovaně odejít celá skupina států (např. státy Visegrádské skupiny). Ať už se to stane jakkoli, nakonec bude EU nefunkční, zbytečná, bez benefitů a celkem bude jedno, jestli se formálně rozpustí, nebo přestane existovat via facti. To je první možná budoucnost. 2. Druhou možnou budoucností je přerod EU v impérium. To nutně znamená zánik suverenity členských států, stanou se v lepším případě jednotkami federace. V horším zanikne jejich autonomie úplně a evropská říše z nich nadělá pouhé správní jednotky – pak postupně překreslí i jejich hranice, protože správcům nebude vyhovovat rozdílná velikost jednotlivých provincií – budou je chtít mít přibližně stejně velké a budou chtít, aby tvořily infrastrukturní celky. Neobejde se to v počátečních fázích bez spolupráce členských států. Evropská říše, má-li být říší, bude potřebovat vlastní policii, armádu, vlastní prokurátory a soudy, existující (v lepším případě) souběžně s armádami, policiemi, prokuraturami a soudy členských států (v horším případě členským státům nic z toho nezůstane a pojedou maximálně v režimu ‚přenesené působnosti‘),“ zmínil Hasenkopf.

 

„Aby EU toto získala, potřebuje v první fázi souhlas členských států. Protože některé státy se budou cukat, bude prvním krokem vůbec zrušení jednomyslnosti v EU tam, kde je ještě zachována,“ zakončil.