Ve třídách s tzv. inkludovanými dětmi sice jsou tzv. asistenti pedagoga, kteří mají handicapovaným žákům pomáhat. „V praxi jsou ve třídách ale jen proto, aby zabavili inkludované dítě a učitel mohl zbytek třídy normálně učit,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Odehnal. A to není správně. Ve skandinávských zemích či například ve Finsku, které má v oblasti školství reputaci dlouhodobého kvalitního příkladu, se postupuje jinak. „Inkluze tam probíhá. V běžné třídě jsou ale děti s mentálním postižením začleněny v předmětech, kde se jejich možné slabiny oproti většině kompenzují, například na hudební výchovu, zpěv, cvičení,“ upozornil Odehnal. V jiných předmětech, kde je intelektuální deficit a rozdíl výraznější, se děti vyučují odděleně za přítomnosti speciálního pedagoga.

V Česku se na to ale podle Odehnala šlo z druhé strany. Inkludované děti, a to i ty s mentálním postižením, byly zařazeny do běžných tříd na všechny i na akademické předměty (matematika a podobně). A standardní učitelé nedisponují znalostmi, dovednostmi, jak je učit. Nejvýraznější problém podle Odehnala nastává právě v případě dětí s lehkým mentálním postižením.

„Děti se zdravotním postižením vzdělávají učitelé, kteří o nich vůbec nic nevědí. Dítě není pračka, aby stačilo k němu vydat návod. Oni to neumí,“ upozorňuje na problém Odehnal, podle něhož jsou plně kvalifikovanými odborníky na tuto oblast pouze speciální pedagogové. „Asistent je tam v podstatě proto, aby na to dítě dohlížel,“ doplňuje.

Rodiče to poženou k soudu

„Celý tento koncept bych označil za zločinný. Oni do zákona propašovali to, že ty děti může učit kdokoliv, kdo dostane krátkou nalejvárnu. Je to stejné, jako kdyby zubař měl znenadání dělat gynekologické zákroky,“ uvedl speciální pedagog. Podle Odehnala se během několika dalších let tento přístup projeví. „Je jen otázka času, než někteří rodiče zjistí, že to dítě tam jde „cu grunt“ a začnou se soudit,“ uvedl. Dítěti, rodičům tak vznikne škoda a logicky za ní někdo může. Asistenti pedagoga, které bude mít učitel k ruce, podle Odehnala k tomu, aby se dítěti podařilo informace zprostředkovat, nestačí. Nutný je speciální pedagog.     

„Ty děti směřují k celoživotní invaliditě, k životu na sociálních dávkách. Vždyť ony nebudou nic umět,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Odehnal. Poukázal na to, že například děti s mentálním postižením mají ve speciálních školách sedm hodin týdně. V běžné škole je to například ale jenom jedna hodina. „Přitom ničím jiným než rukama se ty děti nebudou moci živit,“ vysvětluje Odehnal. „Řešením je naučit je pracovat manuálně, a to velmi kvalifikovaně. Na to jsou dobré zejména učňáky, kde ty děti jsou velmi úspěšné,“ doplnil. Odehnal jmenoval i příklad žáka jednoho učňovského oboru s postižením, který ještě za středoškolského studia obdržel výhodnou pracovní nabídku od německé firmy. „Tohle všechno se těm dětem ubere,“ vysvětlil Odehnal. „Jenom proto, že platí ideologická poučka, že se mají vzdělávat společně,“ dodal. V severských zemích, kde inkluze funguje, se na její spuštění připravovali desítky let. Probíhaly tam pilotní, experimentální projekty na menších vzorcích. „Ti učitelé dělají, co mohou. Ale oni pro tuto práci kvalifikovaní nejsou,“ uvedl. „Pokud se rodiče budou soudit, tak to může skončit až ve Štrasburku,“ sdělil.  

Česká inkluze by v USA neprošla

Vzdělávání lehce postižených dětí dělá podle Odehnala problémy odborníkům i ve Spojených státech, kde je inkluze na velmi vysoké úrovni. „Vůbec ale neexistuje, že by tam na tom háčkovali jenom učitelé, kteří to neumějí,“ uvedl Odehnal, který v USA nějakou dobu pobýval. „Tam mají i tak silné učitelské odbory, že ty by to i odmítly, aby dělaly něco, na co nemají kvalifikaci,“ sdělil k tomu, jak by to dle něj proběhlo, pokud by se inkluze v české podobě prosazovala ve Spojených státech.  

Žaloby se podle Odehnala v Česku kvůli inkluzi dají čekat do několika let. Rodiče se budou domáhat finanční náhrady za zmařené životní šance. Inkluze rovněž nahrává boomu soukromých základních škol. Některé z nich jsou cenově přístupné i pro širší společenské vrstvy. Soukromé školy žáky inkludovat nemusí.

Inkluze na českých základních školách funguje už téměř rok. Děti s handicapem ať už fyzickým, či intelektovým se tak učí s těmi zdravými. Aktuálně se ukázalo, že náklady na zavedení inkluze budou oproti původním odhadům značně vyšší. Stále rostoucí požadavky na částku z rozpočtu pak svádějí k myšlence, že inkluze ve skutečnosti výuku zdražuje. V novele zákona o inkluzi, která by měla některé problémy ohledně inkluze vyřešit, ministr školství Štech požaduje na inkluzi v roce 2018 čtyři miliardy korun.