„V souvislosti s událostmi kolen pražské, žižkovské Kliniky resp. tzv. autonomního centra se rozvinula pestrá debata daleko přesahující běžný exekuční zákrok. Jako by se věc dotýkala vážných a obecných problémů společnosti. Zajímá mne v této souvislosti otázka nedotknutelnosti vlastnictví, představy o fetišizaci vlastnictví, jak tuto myšlenku vyslovil jeden z mluvčích tohoto žižkovského uskupení a také představy o ‚uzdravujícím‘ efektu takových počínání,“ poznamenal Křeček a zamyslel se nad tím, co vlastně znamená ona nedotknutelvost vlastnictví. 

Původní text ZDE.

„Vždyť vlastnictví nemovité věci nemůžete nabýt ani pozbýt jinak než podle zákonných ustanovení, nemůžete ji vytvořit nebo přetvořit podle svých představ, ale jen podle nepřekročitelných představ autorů stavebního zákona, nemůžete ji užívat podle svého, ale jen s ohledem na množství vaši vůli determinujících právních předpisů, nemůžete jí dát do nájmu podle svých podmínek, ale jen podle ustanovení občanského zákoníku a dokonce ji ani nemůžete zlikvidovat jinak, než podle názorů zákonodárce,“ dodal a zeptal se, kde je ona fetišizace a nedotknutelnost. 

„Je-li obsahem vlastnictví nedělitelná symbióza práva vlastnit a současně povinnost se chovat se podle právních předpisů, co nastane, pokud jako vlastník právo a zákon nerespektuji? Opravňuje to někoho jiného ke stejnému nerespektování mého práva? Jistěže ne, ale takové případné nerespektování práva od nevlastníka není o nic více morálně odsouzeníhodné než porušování práva vlastnického,“ poznamenal Křeček. 

Závěrem pak dodal, že jistě mají v mnohém pravdu ti, kteří tvrdí, že ve squatterské komunitě může část mládeže specifickým způsobem realizovat právo na domov a uspořádat si po svém i mezilidské vztahy.