„Dal bych si vodku,“ zkusil jsem to. „Alkohol a drogy tady nemáme, protože bychom porušili pravidla petičního stánku. Když o nás někdo psal, že tady popíjíme, tak to jsou všechno kecy,“ řekl mi 31letý aktivista Ondřej Thor, který protestuje před Úřadem vlády už bezmála sto dní. ParlamentníListy.cz se tam zašly zeptat, jak vnímají snahy pražských představitelů najít pro jejich petiční stánek „konečné řešení“, tedy nějak je omezit či zakázat.

Tak pravil Thor bez kladiva

A je znát, že má Thor „pravidla hry“ docela dobře nastudovaná. V Manuálu pro obce k zákonu o právu shromažďovacím, který vydalo ministerstvo vnitra v roce 2009, se píše: „Zákon o právu petičním jim pouze zaručuje možnost umístit petiční místo na veřejně přístupném místě, a to tak, aby nedocházelo k rušení veřejného pořádku. Táboření, pohazování odpadků, případně požívání alkoholu nebo omamných a psychotropních látek jistě nelze označit za něco, co je v souladu s veřejným pořádkem.“

K jeho stanu před Úřadem vlády ČR chodí denně až třicet lidí. Poradit se nebo jen tak poklábosit. Někteří přinesou pro hubeného Thora potraviny, které zčásti pak nabízí i jako pohoštění pro ostatní. Brambůrky, sekanou, sýry, salámy... Vyměšování řeší v nedalekých restauracích. Před desátou hodinou večerní všichni odcházejí, aby nenarušovali noční klid. V noci se „strážci petičního stánku“, kteří zůstávají, střídají po dvou hodinách na hlídce. Aktivista komunikuje na sociálních sítích nebo spí. Začínal s vozíkem, spacákem, židlí a stolkem. Petiční stan pořídil, jak sám říká, z finančních darů, které mu podporovatelé přinesli.