„Dal bych si vodku,“ zkusil jsem to. „Alkohol a drogy tady nemáme, protože bychom porušili pravidla petičního stánku. Když o nás někdo psal, že tady popíjíme, tak to jsou všechno kecy,“ řekl mi 31letý aktivista Ondřej Thor, který protestuje před Úřadem vlády už bezmála sto dní. ParlamentníListy.cz se tam zašly zeptat, jak vnímají snahy pražských představitelů najít pro jejich petiční stánek „konečné řešení“, tedy nějak je omezit či zakázat.

Tak pravil Thor bez kladiva

A je znát, že má Thor „pravidla hry“ docela dobře nastudovaná. V Manuálu pro obce k zákonu o právu shromažďovacím, který vydalo ministerstvo vnitra v roce 2009, se píše: „Zákon o právu petičním jim pouze zaručuje možnost umístit petiční místo na veřejně přístupném místě, a to tak, aby nedocházelo k rušení veřejného pořádku. Táboření, pohazování odpadků, případně požívání alkoholu nebo omamných a psychotropních látek jistě nelze označit za něco, co je v souladu s veřejným pořádkem.“

K jeho stanu před Úřadem vlády ČR chodí denně až třicet lidí. Poradit se nebo jen tak poklábosit. Někteří přinesou pro hubeného Thora potraviny, které zčásti pak nabízí i jako pohoštění pro ostatní. Brambůrky, sekanou, sýry, salámy... Vyměšování řeší v nedalekých restauracích. Před desátou hodinou večerní všichni odcházejí, aby nenarušovali noční klid. V noci se „strážci petičního stánku“, kteří zůstávají, střídají po dvou hodinách na hlídce. Aktivista komunikuje na sociálních sítích nebo spí. Začínal s vozíkem, spacákem, židlí a stolkem. Petiční stan pořídil, jak sám říká, z finančních darů, které mu podporovatelé přinesli.

„Nejhorší věcí je lhostejnost devíti milionů lidí, kteří pádu národa nečinně přihlížejí a nic nedělají, čímž ho schvalují. Někteří jsme u zdi fyzicky a finančně, někteří psychicky. Důchodci sem chodí a sarkasticky se usmívají, že dostali přidáno čtyři stovky na důchod, ale o tisícovku se jim zvedly náklady na život. Školství je ukrajinizováno,“ stěžuje si. Nicméně má i mnoho odpůrců. Někteří si sem chodí dělat výsměšná selfíčka, ale minulý týden došlo i na tvrdší akci: „Přiběhlo shora pět chlapů a vysypali nám tady na stůl a do jídla kýble koňského hnoje. Na stan raději ne, protože ten stál 16.000 korun, takže by se dopustili trestného činu. Na policii jsem to řešil jako znečišťování veřejného prostranství, napadení a výtržnictví. Uvidíme, jak se k tomu policie postaví. Ta akce by měla být na kamerách, které jsou tady všude okolo.“

Zprávy od kulatého stolu

Mirka je „známá firma“ ze všech možných protivládních demonstrací. Pochází z Kladna a každou chvíli prý dojede k petičnímu místu. Jelikož je na elektrickém vozíčku, protože nemá ruce ani nohy, tak je pro ni všechno třikrát složitější. Ale nestěžuje si. Zato na současné vládě nenechá nit suchou. „Jsou arogantní, věnují se pořád cizincům, kdežto na naše lidi kašlou. Nerespektují názory místních. Jezdím na demonstrace, ať je vedro nebo mráz, protože mi není jedno, co se tady děje. Já jsem typickou voličkou Svobody a přímé demokracie, ale líbí se mi i Kačka Konečná z KSČM. Beru to podle lidí,“ vysvětluje. Před třemi lety přišla o práci a od té doby ji nemůže sehnat.

Další přísedící kolem kulatého umělohmotného stolu je konstrukční technik Pepa, kupodivu z Prahy. „Mně se nelíbí, že když tahle vláda nastupovala, tak jsme všichni očekávali nějakou změnu po Babišovi, ale nakonec se ukázalo, že lhala úplně ve všem. V předvolebních slibech, v programovém prohlášení a tak dále. Teď se sice vymlouvají na Ukrajinu, ale pro mě to jsou jen plané řeči a už jim nevěřím,“ říká. A že ve firmě raději politiku neřeší, protože je tam dost lidí s odlišným názorem. Na facebooku mu prý zablokovali profil, protože v rámci diskuse sdílel fotku pluku Azov s hákovým křížem, což bere jako „okrajování svobody názoru“.