„Ke konci roku a na začátku nového všichni státníci cítí povinnost nás poučit o tom, jaký byl rok minulý a cintat si pentli nesplnitelnými sliby, co pro nás udělají v tom roce příštím. Zejména to, co už naslibovali a neudělali už v roce minulém,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána Ivan Vyskočil.

„Promluvil k nám nejen pan prezident, ale také se nechal slyšet pan signalista a ani tchajwanská opička nás neušetřila svých mouder. Přiznávám, že chtěje si vychutnat vánoční pohodu, jsem neposlouchal ani jediný projev. Nepotřebuji to! Přece vím předem, že pan premiér se vychválí až do nebe, jak to tady výborně řídí a jak si EU sedla na zadek v úžasu z jeho předsednictví. A ten druhý samozřejmě nemůže zůstat pozadu. Nanejvýše opatrně zkritizuje nějakou nevýznamnou kosmetickou vadu,“ pokyvuje herec a podotýká. „Později mi články v tisku potvrdily, že jsem o nic nepřišel. Ale jelikož jsem prostý občan, žiju tady, chodím nakupovat a platím složenky, mluvím s přáteli i s úplně cizími lidmi, tak dobře vím, jaká je realita. A ta vypadá zcela jinak, než nám pan premiér vykládá. Jediný novoroční projev, který jsem vyslechl až do konce, byla promluva Petra Jablonského. Krásně imitoval Petra Fialu i s jeho signalizačními gesty. Musím říct, že jsem se náramně bavil a paradoxně tato parodie svým způsobem měla mnohem blíže k realitě než skutečná promluva Petra Fialenky,“ směje se Ivan Vyskočil.

Naše slavné prohry, prezidentův projev a „myšlenkoví giganti“

„Projev pana prezidenta jsem také neslyšel. Úplně mi postačilo nahlédnout reakce různých krasoduchů, abych pochopil, že řeč pana prezidenta zcela jistě měla hlavu a patu a v mnohém pravdu,“ pokyvuje herec a vysvětluje. „S Milošem Zemanem se jen rozcházím v názoru, že je třeba nadále podporovat Ukrajinu, neb si myslím, že místo zbraní a peněz by bylo lepší se zasazovat o ukončení bojů a nastolení míru. Mimochodem, vůbec posledním krokům pana prezidenta jaksi nerozumím. Konečně jsem si vždy myslel, oproti panu prezidentovi, že v Afghánistánu se za Prahu nebojuje, ale pouze za něčí cizí zájmy. Účast českých vojáků v této misi lze zařadit do kategorie ‚naše slavné prohry‘. Lipany, Bílá hora, Mnichov, a teď i Afghánistán. Inu, americké zájmy rozhodně nejsou totožné s našimi a bylo by lepší se řídit Havlíčkovým epigramem: Nechoď Vašku s pány na led…!“ domnívá se Ivan Vyskočil.

„Ale jestli projev pana prezidenta ztrhají takoví ‚myšlenkoví giganti‘, jako pan Rakušan, Pospíšil a nejlepší chrlič kravin pan Laudát, tak mi je jasné, že ten projev byl asi dobrý. Zvláštní kapitolou samou pro sebe jsou statě Saši Mitrofanova. Tomu snad musel pan prezident kdysi šlápnout na kuří oko nebo podstrčit připínáček na židli. Z jeho článků tryská taková zášť, jaké není snad schopen ani ten, kdo Miloše Zemana nemá opravdu rád. Mimochodem, Mitrofanov, ač sám Rus, se tak horlivě snaží šířit nenávist k Rusku, až je to podezřelé. Navíc stálé šíření nenávisti ke všemu ruskému považuji za zvláště nešťastné. Máme přece ještě v živé paměti, co přinášela státem šířená nenávist k Židům. Ta dnešní rusofobie tuto hrůznou doktrínu silně připomíná,“ pokyvuje smutně.

Bourání pomníků, přejmenovávání ulic, nesmyslné ricinové kauzy…

„Tahle hloupě podporovaná nenávist není až tak nic nového. Začalo to provokacemi, které nebyly včas uťaty. Teď vylézá na světlo čím dál víc, že byly od jistých kruhů cílené a podporované. Všechno to bourání pomníků, přejmenovávání ulic a nesmyslné ricinové kauzy. To vše vedlo až k dnešním dnům, kdy se nás stejné kruhy pokoušejí zcela vážně vtáhnout do války. Dodáváme zbraně, dodáváme miliardy. Mimochodem, bůhví kam to všechno jde? Cvičíme cizí vojáky na svém území? Proč? Míst, kde se na UA nebojuje, je dost! Tím se de facto stáváme účastníky konfliktu,“ varuje.

„Přitom 95 %, a já jsem si jist, že 99,5 % národa zcela jistě žádnou válku nechceme! Bohužel, naše válečnice, hlavně v sukních, to vidí úplně jinak. Ta paní, co si spletla ministerstvo obrany s ministerstvem války, koná tak, aby nás do té hrůzy mocí mermo zatáhla. Přitom pod vedením té paní Černochové už nemáme v armádních skladech nic. Všechnu naši výzbroj velkoryse rozdala. Naši vojáci mají snad už jenom vzduchovky a to ještě nejspíše tři vojíni mají jednu dohromady. Ale to té ženské nebrání a nejraději by vyhlásila válku RF už zítra. A ještě chce v této zadlužené zemi koupit drahá americká letadla. Kdejaký vojenský odborník se vyjadřuje k tomu, jaký je to nesmyslný, drahý a nebezpečný nápad, ale to patrně paní Černochové nevadí. Ať je ČR plajte, hlavně, že ve Washingtonu budou spokojeni. Možná ji i podrbou za uchem. Viděla ta paní vůbec někdy mapu světa, co myslíte?“ nešetří sarkasmem Ivan Vyskočil.

Od Karla IV. přes věrchušku až po dnešní skladiště a montovny…

„Probůh, proč má tahle země takovou smůlu na vedení? Proč musíme být ve světě vždy za největší blbce s nejdražší elektřinou, s nejdražším plynem, potravinami?“ chytá se herec za hlavu. „A to už DPH na jídlo prý zrušilo nebo snížilo i Španělsko a Itálie. A ke všemu jsme ještě v téhle prťavé zemičce nejhorlivějšími válečníky. Proč? Proboha, proč tam nahoře sedí takoví blbci bez vlastního názoru poklonkující cizím loutkovodičům? A není to jen dnes. Bohužel, tenhle malér se s námi táhne dějinami.

Přitom většina národa jsou šikovní, chytří a pracovití lidé. Jen si vezměte kolik úspěchů ve světě, na tak malý národ, Češi zaznamenali. Asi jsme opravdu houževnatí a schopní. Jen se podívejte, jak jsme asi bohatá země, když se tu krade odnepaměti a stále ještě je co seknout,“ pokyvuje Ivan Vyskočil.

„Už Karel IV. se musel vypořádávat s loupeživými rytíři. Pak se kradlo za husitů, po Bílé hoře, to byly žně všech pobertů. Přesunoval se majetek za 1. republiky, pak za protektorátu a samozřejmě za komunistů. Tam se to nazývalo znárodňování, a i když některým jistě zůstalo mnohé za nehty, nešlo to do soukromých rukou. Paradoxně se možná za komunistů kradlo méně. Asi, že ta věrchuška nebyla tak početná. A že si při stavbě přehrady ještě nějaký papaláš postavil chatu, to národní hospodářství až tak neohrozilo.

Zato po devadesátkách? To loupeže neměly obdoby. Kradly se celé továrny, pivovary, vodovody a elektrárny. Ničila se konkurence, třeba cukrovary, vzpomeňte na to, až půjdete koupit cukr. Ničilo se zemědělství. Velká loupež byly tzv. církevní restituce. Byl by to dlouhý seznam, co nás přivedl k dnešnímu stavu skladišť a montoven, zkrátka chudé kolonie!“ říká posmutněle.

„A teď, když už není, co ukrást, tak kradou lidem peníze přímo z kapsy. Ta umělá drahota našim pánům přináší takové zisky, o kterých se normálnímu člověku ani nesnilo. Taková nehoráznost. Sobě horní papaláši ještě drze přidali, a nás ždímou a doporučují nám skromnost a dva svetry. Platíme je a ještě ukrajinskou válku. Je mi z toho zle! A abychom přišli na jiné myšlenky, předhodí nám předvolební evergreen – Čapí hnízdo,“ kroutí hlavou.

Vtip? Ne! Trpká pravda! Skočili na to jako myši na špek

„Kdysi jsem v jednom vysílání, jako vtip, řekl, že Green Deal nám vymysleli Američani. Řekli si: ‚Nejen v Česku, ale vůbec v celé Evropě jsou takoví šikovní a všechno si umí udělat. Musíme jim něco nasadit do hlavy, aby toho nechali a až nebudou nic mít – tak my jim to všechno prodáme‘! Tenkrát jsem si myslel, že je to vtip... a uteklo pár let a ona je to trpká pravda,“ kroutí hlavou herec.

 A podotýká: „Nepomyslel jsem si a odmítal připustit, že bychom byli tak sebedestruktivní, aby to Amíkům vyšlo. Omyl, co přichází z Ameriky, je jako písmo svaté. Všichni, včetně géniů z vedení EU na to skočili, jak myši na špek. Jako kluci jsme říkali: „a) Oni jsou buď blbí, b) nebo jsou navedení. Už vím – b) je správně! Pravda, že ještě jsou státy v EU, které na to tak úplně neskočily a jedou si po svém. Naše jediná naděje je, že jich bude čím dál víc," doufá herec.

Novoroční P.S. Ivana Vyskočila

A ani tentokrát nechybí P.S. Ivana Vyskočila. V tuto chvíli samozřejmě novoroční. „Přeju nám vedle obvyklého všeobecného zdraví (jestli jste zaznamenali, mezi těmi „fialovými ÚSPĚCHY“, tak nejsou léky), přeji nám všem také ŠTĚSTÍ. Vedle na Slovensku padla vláda, Bulhaři sundali vládu, a při troše toho štěstíčka by se mohla i ta Fialenkova demoliční četa odebrat do říše zapomnění! Myslím, že by to celé naší republice udělalo náramně dobře,“ ukončuje s úsměvem.