Příští rok nás čekají volby. Andrej Babiš do nich zřejmě nastoupí s nějakou variantou hesla z krajských voleb „Vrátíme vám, co vám vláda vzala“. Jeho voliči od něj mají značná očekávání zejména v oblasti životní úrovně a ekonomické situace. Která tato očekávání stran cen, platů a sociálních transferů jsou v pořádku, a která jsou přehnaná?

Andrej Babiš slibuje ekonomické zázraky, ale realita by připomínala spíš gulášový socialismus. Tentokrát ve formě slabého odvaru reformního guláše – bez chuti, bez energie, jen s pořádnou dávkou marketingového koření. Pokud by se znovu dostal k moci, zdědil by zemi vyčerpanou a na pokraji vyhoření. Slovensko nám dnes ukazuje, jak vypadá taková vládní „léčba“: bolestivá operace, která řeže hluboko, ale pečlivě míjí jeho voliče. Babiš by pravděpodobně postupoval podobně – jeho voliči by tak dál věřili v jeho genialitu, jeho odpůrci by dál viděli neschopného politika, a mezi tím by země dál zahnívala a odumírala. Je to recept na pomalé chátrání, ne na rychlou výstavbu.

Babiš se zařadil do evropské frakce Patriotů a od jeho voličů slýcháme, že závidí Maďarsku Viktora Orbána. Zaprvé, je co závidět? A jaké očekávání máte od skutečné změny zahraniční politiky pod Babišem?

Viktor Orbán hraje roli suverénního státníka, ale jeho politika je jako krásný obraz ve zlatém rámu – když se podíváte zblízka, zjistíte, že barvy blednou a rám je popraskaný. Maďarsko se díky němu úspěšně vrací na mapu světa, ale uvnitř bojuje s ekonomickou realitou a s důsledky klientelistického kamarádičkovského kapitalismu.