„To, co se u vás děje, není normální. Vždyť ti lidé vůbec nevědí, co dělají. Fiala je, nechci být sprostý, ale řádný ko*ot,“ řekl mi v Novém Smokovci pan P. Přijel sem s manželkou z Bratislavy a chtěl si užít pohodových chvilek v horách. A dodal: „U vás jsou progresivci všude ve vysokých pozicích, u nás jen štěkají jako bačovi psi, dobře tak. Bratře Čechu, přeji vám lepší vládu.“ A tak jsme naslouchali dál…
Je třeba respektu
Na trati Tatranské elektrické železnice (TEŽ) na Štrbské Pleso si jakýsi chlapík ve středních letech při pohledu do chytrého mobilu ulevil: „Ten Fico je kre*én. Tady všem maže med kolem huby, jak se staví za Slováky, přitom když přijede do Bruselu, tak jim tam na všechno kývne.“ Nejvýše položená osada ve Vysokých Tatrách je hlavně centrem sportu a oddychu, takže se politické řeči moc nevedou. Při nich si člověk totiž moc neoddechne.
Další den se ke mně při pochodu přidá od Zamkovského chaty Karol, prý je od hranic s Ukrajinou, tedy skoro z Polonin (Národní park Poloniny se nachází na severovýchodním Slovensku. Poloniny jsou také výrazem pro nezalesněné plochy na hřebenech Karpat, pozn. red.) Když dojdeme pod Lomnický štít, druhou nejvyšší zdejší horu, konečně se chytí na ponoukání ohledně vztahů: „Bratře Čechu, já jsem apolitický člověk. Mě to nezajímá, ať je tady ve vládě Bob a Bobek nebo Bolek a Lolek. Ale jedno ti řeknu. Za komunistů jsme měli vyspělý průmysl, kvalitní zemědělství a levnou elektřinu. Lidé měli většinou kde bydlet a čím se zabavit. Dnes stejní lidé mají i tři práce, ale třou bídu s nouzí. Vše je rozkradené. Proto se nevzrušuju, když dnešek nestojí ani za starou belu.“ Když si objednám zasloužené pivko v bistru Skalnaté Pleso, další pivař si přiťukne na „věčné československé přátelství“.
Dále se ještě na hotelu od jednoho podnikatele z Košic dozvím, jak je slovenský průmysl na huntě, všechno se zavírá a Slovensko jako automobilová velmoc bude s koncem spalovacích motorů spíše automobilová bezmoc. Při odjezdu električkou do Popradu zase na monitoru běží vládní kampaň Respektuji jiný názor. „Bez vzájemného respektu k postojům, názorům či politickým pohledům to nepůjde. Rezignovali jsme na vzájemný respekt. Měli bychom se všichni podívat do zrcadla, jestli jsme schopni říct: respektuji jiný názor,“ řekl k ní loni vedoucí slovenského Úřadu vlády Juraj Gedra.
Československé politické vztahy
Na politické úrovni se československé vztahy začaly „rozvařovat“ jako halušky ponechané dlouho ve vroucí vodě před slovenskými volbami do tamního parlamentu, tedy Národní rady Slovenské republiky, kdy v mnoha průzkumech měla vyhrát strana Roberta Fica SMER – sociální demokracie. Ta vyhrála a u nás z toho bylo velké pozdvižení. Česká vláda pak zrušila mezivládní jednání s Ficovým kabinetem prý v reakci na jeho smířlivou rétoriku směrem k Rusku. Pak ještě vyhrál prezidentské volby Peter Pellegrini.
Do protestů proti vládě pod Tatrami se vložili někteří charismatičtí čeští herci, nejspíše zmateni mesiášským pocitem miláčků davů. Jakýsi komik Cerman na YouTube se mezitím přidal s tím, že by jednu jadernou bombu hodil na Bratislavu a pak by tam hodil i tu druhou jen pro to, aby si Slováci nemysleli, že je to omyl. To vše na obranu demokracie proti demokraticky zvoleným představitelům země.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský