Impulzivní Bělohradský, v jehož gestech lze vidět roky strávené v Itálii, vystupuje i píše jako o překot, nervně, chrlí. Jeho články a eseje vynikají detailně propracovanou stylistikou, rytmickým opakováním významných slov a spojení, ale také jemným slovním humorem.

V posledních letech zaujal například termínem „tekutý hněv", který používá pro hněv, který vyvolal globalismus ve světě, či názorem o zrušení osy levice - pravice. „Byli jsme zvyklí myslet pomocí této osy. Ta se ale zhroutila, té se musíme vzdát. Politický systém není popsatelný v termínech osy, ale v termínu kaleidoskopu," napsal.

A také neváhal provokovat, například názorem na Babičku Boženy Němcové: „Babička je katolický, prorakouský, ruralistický kýč. Babička je terapeutický kýč ženy pošlapané pokryteckou českou společností. V roce 1856, kdy vyšla tato kniha očí před skutečností bojácně zavřených, vyšla ve Francii Madam Bovaryová, kniha očí před skutečností odvážně otevřených. A ta otřásla světem."

Rozpoutal diskuze o násilí v médiích

Pražský rodák, kterého formovala zejména přelomová 60. léta a následná desetiletí života v exilu, si již stačil vypěstovat početnou obec odpůrců. A i někteří letití ctitelé občas připouštějí, že jeho neustálé rýpalské zpochybňování kdečeho a místy značná názorová přelétavost je zarážející.

Profesor na univerzitě v Terstu vtrhl do českého prostředí po roce 1989 jako vichr. V roce 1991 vyprovokoval velkou diskusi o pravdě, v níž se postavil proti ideji „filozofie jako hledání pravdy". Nabídl svoji verzi: „Intelektuál systematicky narušuje to, co se většině zdá evidentní... Nejde o pravdu a přesnost, jde o antikonformnost."

O tři roky později rozpoutal neméně vášnivé diskuze o zobrazování násilí v médiích. Jeden z nejrespektovanějších českých filozofů, Ladislav Hejdánek, tehdy napsal, že Bělohradského postmoderní postoj je „kusem zkaženého vzduchu, který k nám přivál ze Západu". Podobně reagovali katoličtí duchovní, když jej obvinili, že svým odmítáním regulace násilí v komerční televizi se stává šiřitelem brutalit.

Varoval před „světem expertů"

I v dalších letech zůstal Bělohradský důsledným zpochybňovačem „ustálených pravd", „autentických verzí světa" a varoval před „světem expertů". Filozof dneška má podle Bělohradského za úkol „systematicky kritizovat nárok různých verzí světa na to být verzí světa autentickou".

A po nástupu globalizace začal kritizovat „nesmyslnou civilizaci založenou na růstu Růstu". „Od poloviny 90. let dostává kapitalismus jinou, globální podobu a není schopen řešit civilizační krizi," říkal s tím, že kapitalismus jako dítě demokracie se nadul natolik, že je mu demokracie už malá.

Často byl i adresný. Například v roce 1997 označil známý rudolfinský projev prezidenta Václava Havla za „morální kýč" a v roce 2001 Havla vyzval, aby odmítl omezení práva budoucích členů EU svobodně pracovat v Evropě. Později neváhal opakovaně kritizovat Václava Klause, i když se v roce 1992 podílel na práci přípravného výboru ODS.

Od roku 1970 žil v emigraci

Rodák z pražských Vinohrad považuje za krajinu svého dětství Žižkov. Zde vášnivý cyklista, šachista a hráč basketbalu navštěvoval gymnázium na Sladkovského náměstí. Poté vystudoval filozofii a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl aspirantem v oboru filozofie.

V roce 1970 s manželkou Alenou emigroval a v letech 1973 až 1990 působil jako profesor politické sociologie na univerzitě v Janově. V Itálii napsal knihu rozhovorů s předními liberálními politiky a filozofy Vzdávající se kultura. V 80. letech se také sblížil s některými českými exulanty, výrazně do jeho života zasáhl i Milan Kundera. Na jeho antilyrismu ostatně postavil svou pozdější teorii o morálním kýči.

Přelomovou knihou českého disentu se v 80. letech stala Bělohradského studie Krize eschatologie neosobnosti. S Karlem Hvížďalou poté Bělohradský připravil rozhovor Myslet zeleň světa. Od roku 1990 přednáší na univerzitě v Terstu, působil i na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Napsal i několik dalších knih, kupříkladu Kapitalismus a občanské ctnosti, Přirozený svět jako politický problém, Mezi světy & Mezisvěty či Společnost nevolnosti.