„Smyslem naší cesty je podpora Ukrajiny a intenzivní osobní jednání členů parlamentů z celé Evropy. Pozval nás předseda Verchovné rady Ukrajiny Ruslan Stefančuk,“ píše Fischer na svém webu a pokračuje.

„V delegaci jsou kolegyně a kolegové z parlamentů Norska, Německa, Řecka, Polska, Španělska, Litvy, Estonska, Irska, Spojeného království, Francie, Rumunska, Lotyšska, Chorvatska nebo Finska.“

Na facebookovém účtu pak přidává jednotlivé zastávky a dojmy z nich. Některé velmi smutné.

„Navštívil jsem Boroďanku, Buču, Irpiň, Makariv. Ruská armáda tam vybombardovala nemocnice, mateřské školy, kulturní centra, bytové domy. Pálili jako zběsilí do civilních objektů, v nichž nebyla žádná vojenská přítomnost,“ píše Fischer.

Dostal se i do míst, kde jsou pohřbeny oběti masakru v Buči.

„Na hřbitově v Buči procházím mezi nově zřízenými hroby. Odpočinek tu konečně našly oběti masakru, které nedávno exhumovali z hromadného hrobu, a vojáci, kteří město bránili. Zahlédnu dva členy delegace, jak se spolu začali modlit za zemřelé. To místo má v sobě velkou sílu,“ konstatuje senátor a dále píše o těžkém období, které Ukrajince čeká v následujících týdnech a měsících.

„Blíží se zima. Ukrajinci potřebují obnovit 30 tisíc bytových domů, 150 tisíc mostů a silnic, 160 škol a na 200 zdravotních zařízení. Rusko dodržuje jednotný postup: Vojensky ničit civilní cíle, zaminovat, odpojit elektřinu, plyn, vodu a odříznout internet, aby občané neměli svobodný přístup k informacím. Špinavá voda nebo zničené nemocnice způsobí, že lidé musí odejít pryč, aby přežili.“

Byť se zdá číslo 1500 tisíc mostů a silnic poněkud nesmyslné, nikdo asi nepochybuje o tom, že obnova Ukrajiny bude velmi těžká a složitá.

To se týká i situace v tamním školství.

„Za týden začíná škola a ve třídě v Kyjevě namísto pětadvaceti dětí nastoupí jenom tři,“ píše Fischer.

„Všechny ostatní jsou v exilu nebo odjely k příbuzným do bezpečí. Děti by neměly ztratit kontakt s rodnou zemí, s jazykem a výukou dějepisu nebo literatury a matematiky v ukrajinštině. Ta válka musí být jen závorka, kterou je třeba co nejrychleji uzavřít. A umožnit kamarádům ze třídy zase být spolu,“ vyjadřuje senátor přání všech rozumně uvažujících lidí.

Na programu měl ale Pavel Fischer i politická a hospodářská setkání.

„Později odpoledne jsme měli schůzky s ministrem energetiky, ministrem zahraničí a poradci prezidenta Zelenského. Pak jsme nastoupili do vlaku a jsme na cestě zpět domů. Od té doby probíráme, co jsme viděli, co jsme se dozvěděli a co můžeme udělat.“

Podle Fischera je osobní zkušenost a pobyt na Ukrajině k nezaplacení a pomůže ve vnímání tamních problémů, které se s odstupem několika set kilometrů mohou zdát jiné, nebo mohou být viděny z jiných úhlů.

„V posledních dnech byl na Ukrajině také polský prezident Duda nebo britský předseda vlády Johnson. Jsem za to rád. Jde tu o mimořádný výraz podpory. Osobní zkušenost k člověku navíc promlouvá víc než novinové titulky. Jinak ruskou agresi vidíme my, kteří jsme poskytli azyl uprchlíkům a přesvědčujeme ostatní, že Rusko musíme zastavit všemi prostředky, jinak například geograficky vzdálení Irové nebo Španělé.“

„Je v zájmu nás všech, aby se západní politici mohli přímo na místě seznámit s tím, co Ukrajina, která čelí nebývale silné agresi, dnes potřebuje,“ končí senátor svůj příspěvek z cesty na Ukrajinu.