„Polévka dýňová, slunečnicová semínka,“ popisoval svůj gurmánský zážitek u oběda Vystrčil. Svěřil se, že obědvá v Telči, kde žije. Potom už se začal věnovat dotazům. Celé video trvalo více než hodinu. Vystrčil v něm mimo jiné hovořil i o domácích mazlíčcích.

„Domácí mazlíčky máme dva. Jeden je papillon, to je pes, a druhý je taky pes. Oni s námi spí i v posteli. A když jdu pozdě spát, tak mě tam nechtějí pustit do té postele. Tenhleten hlavně mě tam nechce pustit. Ten si vybral moji manželku jako svoji manželku a teď máme problém. Zvířata k nám patří a mělo by to tak být,“ zmínil Vystrčil, manželka pejsky i ukázala. „Psa jsem nikdy neměl, poznal jsem ho pořádně, až když jsem se seznámil s mojí manželkou, ona měla boxerku. A ta boxerka, když jsem měl manželku víc rád a chtěl jsem jí to tak nějak dát najevo, tak ona na mě normálně taky skočila. A pak jsem to tedy nějak zvládl a bylo to dobrý,“ dořekl Vystrčil. 

Kočky podle svých slov Vystrčil nemá. „S nimi je někdy problém. Když máte nějaké sousedy, tak oni zásadně to dělají tak, že pokud mají potřebu, tak chodí mimo rajon, ve kterém bydlí. Ti psi jsou jednodušší, chodí na nějaké místo, je to s nimi v tomhle směru jednodušší,“ popsal Vystrčil. 

Poté, co popsal také oblíbené jídlo, přešel k otázce, čím chtěl být jako malý kluk. "No, jako kluk - prvně jsem samozřejmě chtěl být profesionální fotbalista, protože ti vydělávají hodně peněz, dávají góly a všichni je milují. Pak teda se ukázalo, že to asi nebude dobrý, protože jsem byl tlustej jako malej a nebyl jsem moc šikovnej. A když jsme třeba ten fotbal trénovali, tak některý kluci třeba, když jsme se učili něco, tak oni se to naučili za pět minut, já třeba za patnáct. To znáte, ne? Někdo to umí za pět minut a vy za patnáct. A pak si říkáte: To je hrozný... Jakou já mám smůlu. On je tak talentovanej, já ne. Já jsem pak zjistil, že vlastně díky tomu, jak jsem takhle nešikovnej na ten fotbal... A to není jen ten fotbal, i na jiný věci jsem nešikovnej, tak vlastně potom jako si vypěstujete třeba houževnatost, urputnost a nějakou trpělivost, takže to je někdy výhoda, že vám to hned nejde. I když v tu chvíli to asi nikomu tak nepřipadá. A tak jsem teda zjistil, že fotbalistou nebudu, že běhám pomalu, že jsem měl problémy s tou váhou... A tak jsem říkal, že to ale neznamená, že bych to nemohl trénovat. Tak jsem říkal, že bych mohl být trenérem fotbalistou slavných, protože jsem o fotbale všechno četl,“ vyprávěl Vystrčil. 

Když se to podle něj také ukázalo jako ne příliš dobrý nápad, tak se stal tím, čím se nakonec stát chtěl. „A to bylo učitelem. Učení mě hrozně baví, je to úplně nejlepší práce, jakou jsem kdy zažil. Když můžete učit děti a ony pak vám dají najevo, že si váží toho, co jste je naučil. Ale to většinou prosím pěkně nepřichází hned. To se třeba stane, že vám přijdou poděkovat až za dva roky, když je neučíte. Že teprve pochopili, že to, co jste po nich chtěl, bylo správně, což mimochodem je velký problém politiky. Dneska většina těch politiků se chová přesně tak, jak se chová špatný učitel, to znamená, že se chtějí těm žákům zalíbit za každou cenu... A v tu chvíli jim všechno dovolí, že jste na ně velmi mírnej, že je dokonce známkujete líp, než si zaslouží a potom z nich nic dobrýho nevyroste. A vy jste oblíbenej. Ale když žáci přijdou na to, že jste jim velmi uškodil tím, jakým jste na něj byl, tak je pozdě, protože už tam nejsou. A tak je to stejně v tý politice, že ti politici, kteří vám všechno slíbí, všechno zařídí, všechno vám povolí, tam to je přesně o tom, že na to všichni doplatíme,“ dodal Vystrčil.