Nejprve odpovídala na otázku, čeho se v životě bojí. Prý je toho hodně.

„Já bych se klidně označila za poseroutku, já se bojím i třeba doma sama. Ale když nad tím tak přemýšlím, nejvíc se bojím o svoje děti, já mám dvě dcery,“ uvedla v rozhovoru před kamerami televize Seznam. Má prý také neurčité obavy „co by, kdyby“. „Ale nebojím se neznámých věcí nebo budoucnosti. Na tu se těším. Ale jsem plná vnitřních nejistot a pocitů ze své nedostatečnosti, ale ten dojem, že na tom nejsem moc dobře, je vlastně extrémně osvobozující, protože od sebe vlastně nemůžete moc čekat a když se mi něco povede, tak je to vlastně pro mě velká novina, protože od sebe neočekávám mnoho dobrých věcí.

Pochází z rodiny, ve které se projevovaly deprese, a sama na sobě stín depresí pocítila. Ale od té doby, co má dvě dcery, stíny depresí zmizely. Vůči svým dcerám prý uplatňuje liberální výchovu. „Když mé dítě přelézá plot, tak já otočím hlavu, abych neviděla případný pád, protože ta zkouška je důležitější než to možné nebezpečí, které se k tomu váže,“ zdůraznila.

Starší dcera prý teď říká, že by chtěla být youtuberkou a Nora Fridrichová by byla ráda, aby byl do budoucna rozptyl jejích zájmů větší.

Poté prozradila, že se novinařinou živí už dvacet let a baví jí to stále stejně. „Je zajímavá v tom, že točíte o lidech, o jejich problémech, a někdy, když to natočíte, ta se ty problémy podaří zmírnit. Pak má člověk ze své profese dobrý pocit, protože vidí tu změnu,“ konstatovala.

Prohlásila, že veřejnoprávní média dnes čelí tlaku, a výzvou pro ni je udržet tato veřejnoprávní média při životě.

„Nacházíme se v době a v zemi, kde média čelí jistému tlaku. Zejména teda média, která nepatří do některé oligarší stáje. A výzvou nejenom pro mě, ale pro nás všechny, je ta média udržet, protože nic není lepšího než pravda a ta možnost ji znát,“ zdůraznila. „Pátrat po té pravdě je smysl mé práce,“ dodala ještě.

Nesouhlasí prý s výrokem nově zvolené členky Rady ČT Hany Lipovské, že nevíme, kde je pravda. Fridrichová a s ní i další novináři si naopak kladou za cíl pravdu najít, odhalit ji, nebo se k ní alespoň přiblížit. „Já nechci žít ve lži,“ řekla jasně.

Z útoků politiků si prý mnoho nedělá. Když nějaký politik ve veřejném prostoru řekne, že 168 hodin je zkorumpovaný pořad, lidem je podle Fridrichové asi jasné, že jde jen o výmysl tohoto politika, protože kdyby to byla pravda, tak korupce je trestný čin a už by ho šetřila policie, což se v souvislosti s pořadem 168 hodin neděje. Kvůli tomu, co vysílá o politicích, prý čelí i kyberšikaně a prý se na to dá zvyknout.

„Ale je pravdou, že se objeví i něco, co je vážné a co pak řešíme i s orgány činných v trestním řízení. Teď jednu takovou věc řešíme. Někdy se objeví i věci týkající se našich rodin. A někde musí být nějaká hranice. Nebudu víc konkrétní, ale teď to řešíme,“ prozradila.

Pár slov věnovala i demokracii. Poukázala na to, že demokracie není jen o volbách. Lidé mají právo vyjadřovat se k tomu, co se kolem nich děje, a to kdykoliv, nejen u volební urny jednou za čtyři roky. Právě komunisté přece říkali, že většina společnosti má mlčet a o důležitých společenských věcech budou rozhodovat oni – politici. Podle Fridrichové je tohle uvažování scestné.

Vzpomněla si také na případ slovenského novináře Jána Kuciaka, který byl zastřelen. Fridrichová nemá obavy, že se něco takového stane v Česku, protože řadě lidí je vlastně jedno, co novináři zjistili. Někteří lidé zkrátka věří svým oblíbeným politikům natolik, že jejich skandály přehlížejí. Přehlížejí i jejich lhaní. Politici s pomocí lží, hoaxů a fake news v konečném důsledku ovlivňují i volby. „Ty volby jsou vlastně trochu cinknuté,“ upozornila.

Když se rozhovor blížil k závěru, smekla před matkami samoživitelkami a otci samoživiteli. Sama si prý vyzkoušela živit dceru sama a zjistila, že to nezvládá, takže pokud to někdo dokáže, zaslouží si prý velký respekt.