První otázka směřovala k tomu, jaká je podle Pavla definice odvahy.

„Já nemám žádnou definici odvahy. Já myslím, že asi každý člověk by odvahu definoval nějak jinak. Slýcháme slova jako chrabrost, statečnost, já myslím, že každé by se dalo definovat mnoha způsoby. Já vidím odvahu jako odhodlání dělat správné věci, i když je s tím spojeno riziko, což nemusí nutně znamenat odvahu skočit z výšky, skočit co nejdál, případně jít do nějaké nebezpečné situace. Ty situace mohou být v mnoha případech naprosto banální, z běžného života, a přesto nám kolikrát odvaha čelit jim chybí,“ podotkl Pavel. 

A hovořil i o strachu, který podle svých slov měl mnohokrát.

„Myslím, že člověk, který nemá strach, tak není úplně normální, takže mít strach je naprosto přirozené a jde jen o to, jak se s ním vypořádáme," sdělil Pavel, že měl především strach o lidi, na nichž mu záleželo, o rodinu, o děti. „Potom později o lidi, kteří mi byli svěřeni do velení, když jsem byl zodpovědný za jejich zdraví a životy. To je samozřejmě strach, který potom cítíte velice silně,“ uvedl. „Dnes mám strach z toho, co nemůžu ovlivnit – nemoce, přírodní katastrofy,“ dodal.