Jiří Dienstbier se stal ministrem zahraničí v době, kdy politika ještě nebyla sprostým slovem, nýbrž posláním. „Hvězdným okamžikem jeho života bylo stříhání ostnatého drátu na hranici s Německem," vzpomíná komentátor Deníku Ivan Hoffman, jenž v osmdesátých letech vydával v samizdatu časopis Fragment-K.

Nejosobnější vzpomínku má z bouřlivého listopadu 1989, kdy se Jiří Dienstbier objevil ve dveřích jeho bytu. Zmoklý a zablácený pronesl větu, kterou mu později připomínal: „Vím, že gentleman by se neměl zouvat, ale neurazíte-li se, nerad bych vám tady roznesl bahno." Hoffmanova žena mu prohřešek proti etiketě s úlevou odpustila a nabídla přezůvky.

Noblesou lze politika srovnat s Tigridem či Krylem

„Vzpomínáme na Jiřího Dienstbiera, jako na okouzlujícího člověka s vybraným chováním a vybavuje se nám jen pár podobně noblesních gentlemanů. Pavel Tigrid měl i v soukromí tento dar. Anebo Karel Kryl," hledá Hoffman jen s obtížemi někoho srovnatelného s polistopadovým šéfem československé diplomacie.

„Kromě toho, že byl Jiří Dienstbier gentlemanem, byl také frajer. Nikdy se nebál říct, co si myslí, ať už to bylo za komunistické normalizace, anebo když byl zvláštní zpravodajem OSN pro bývalou Jugoslávii. Nepřemýšlel, co se vyplatí, ale co je správné," poukazuje komentátor na obdivuhodný rys politikovy povahy.

Vyznával pojetí politiky jako usilování o lepší svět

Je přesvědčen, že s odchodem lidí, jako byl Jiří Dienstbier, se vytrácí pojetí politiky jako usilování o lepší svět. „Přežívá politika jako technologie moci, která občana ponižuje a uráží. Jenomže, nebylo tomu stejně i před listopadem? Gentlemani a frajeři jako byl Jiří Dienstbier, tu někde jsou. A jednou po nich zase bude poptávka," doufá Hoffman.

K věci:

Tiskový hold Jiřímu Dienstbierovi: 14 pondělních stran 

Hvížďala: Jiří Dienstbier - taky bonviván a světoobčan 

Prezident Klaus: Jiří Dienstbier si naši úctu zaslouží 

Foto: Dienstbier.cz