Kniha o římskokatolické církvi, kterou bývalý předseda a dlouholetý poslanec Komunistické strany Čech a Moravy Miroslav Grebeníček vydává, nepochybně vyvolá diskusi. Už samotný podtitul publikace „Podvody nelze halit svatou rouškou“ napovídá, že nepůjde o nějaký „lehký čajíček“ na čtení před spaním, ale o zdrcující kritiku.

Grebeníček svůj nový literární počin oficiálně představuje právě ve čtvrtek, a to na půdě Poslanecké sněmovny. Redakce ParlamentníchListů.cz ale už nyní přináší několik ukázek z chystané knihy.

Na stránkách publikace je kupříkladu možno nalézt kritiku církve z důvodu, že zpochybňovala demokratické volby. „Nebylo to poprvé a nepochybně ani naposledy, kdy se katoličtí hodnostáři naváželi do vlády vzešlé z demokratických voleb. K Sobotkově vládě měli mnozí oprávněné výhrady. Avšak o legitimitě jeho kabinetu nelze pochybovat. Zato legitimita takzvaných církevních restitucí se blížila nule, i když Miroslav Kalousek (TOP 09) 18. září 2014 ve Sněmovně tvrdil něco jiného,“ píše Grebeníček.

„Česká společnost bloudí v labyrintu nezpracované minulosti. Žije v zajetí historických mýtů a snah vyrovnávat se s minulostí pomocí trapně účelových politických interpretací. Politikům přitom primárně nejde o nějaké morální vyrovnání, ale o využívání minulosti jako politické zbraně a k ospravedlňování nových přesunů majetku, i kdyby to mělo být rozdílem hlasu jistého kriminálníka. Ve zdravých společnostech je však minulost jako víceméně uklizený dům, z něhož se dá dívat do budoucnosti, i když může mít svá velmi temná místa. U nás zůstává minulost, bohužel, bažinou, která do sebe stahuje nejen budoucnost, ale opakovaně proměňuje i přítomnost. Proto nepovažuji za korektní, že církve dostávají i ty majetky, které jim sebrala takzvaná druhá pozemková reforma před únorem 1948,“ uvádí se dále v knize.

Zabavení církevního majetku podle Grebeníčka nebylo projevem komunistickým, ale spíše demokratickým. „Erudovaní právníci dokonce uvádějí, že i znárodnění církevního majetku po únoru 1948 bylo krokem demokratickým, neboť rozhodnutí o zabavení majetku římskokatolické církvi bylo typicky buržoaznědemokratickým, nikoli komunistickým opatřením. I když už tenkrát se společnost začala přece jenom více orientovat na solidaritu a méně na zisk, což o dnešní společnosti nelze tvrdit,“ konstatuje.

„Reprezentanti církví stále zkoušejí, jak daleko mohou ve svých požadavcích zajít. A tak mlsně pokukovali i po nemovitostech, za něž se jim stát zavázal poskytnout velkorysou finanční náhradu. Mračna se tak stahovala i nad několika školami v Jihočeském a Karlovarském kraji. Ani zde nebylo možné příslib kardinála Duky při podpisu smlouvy upravující majetkové vyrovnání, že ‚uzavřením smlouvy jsou veškeré nároky církve vypořádány‘, brát vážně. A co na to politický gigant Marek Benda z ODS? Ten byl sice jedním z ‚porodníků‘ zákona o takzvaných církevních restitucích, ale najednou se tvářil překvapeně. Jeho údiv mu však nikdo nevěřil. I v souvislosti s jeho osobou se mluvilo o mazaném plánu politiků, kteří jsou tradičně s církvemi jedna ruka. A poslanec Benda to brzy znovu prokázal,“ píše Miroslav Grebeníček.

Na rozdíl od domácích představitelů církve, na kterých Grebeníček nenechává nit suchou, hlavu katolíků, papeže Františka, komunistický poslanec chválí. „Opět se mně vybavují aktivity papeže Františka, který za svůj boj s chudobou sklízí od jistého okruhu lidí tvrdou kritiku. Reagoval na ni i při světovém setkání lidových hnutí v Římě, kde v říjnu 2014 světu sdělil: ‚Půda, práce, vlastní domov – to je zvláštní, že když o tom mluvím, myslí si někteří lidé, že papež je komunista. Nechápou, že milovat chudé je jádrem evangelia.‘ Mezi účastníky tohoto setkání byli i zástupci bezdomovců a nezaměstnaných. Dokonce i z Františkovy rodné Jižní Ameriky. Všichni pak ocenili i Františkovu kritiku pokryteckých iniciativ, které sice předstírají pomoc chudým, ale ve skutečnosti se jen snaží zabránit změně,“ uvádí exšéf KSČM ve své nové knize „Ve znamení kříže“.

Ve svém publikaci, která v těchto dnech těsně před Vánocemi vychází, také často připomíná vyhrocené rozpravy z Poslanecké sněmovny, kde docházelo k ostrým verbálním bitvám hlavně mezi poslanci sociální demokracie a komunistů na jedné straně a poslanci KDU-ČSL, TOP 09 a ODS na straně druhé.