Druhý český prezident Václav Klaus o sobě ve čtvrtek v České televizi prohlásil, že byl nejlepším ministrem financí v moderní historii naší země, protože nás úspěšně provedl ekonomickou transformací. Během ní se Klaus opakovaně dovolával volné ruky trhu, která měla napříště nahradit socialistické centrální plánování. A stalo se, tržní ekonomika se prosadila i v Česku. Jaroslav Polák má za to, že inženýr Klaus svou reformu zpackal.

Ale ať už Klausovo počínání hodnotíme kladně, či záporně, stojí za to podívat se na to, co dnes prosazuje budoucí prezident USA Donald Trump. Ten vyhrál volby mimo jiné i slibem, že vrátí do Spojených států tisíce pracovních míst a Američané zase budou mít kde pracovat – třeba v ocelárnách. Jak toho chce dosáhnout? Kupříkladu zavedením vysokých cel na zboží dovážené z Číny. Cla jsou zásadní překážkou volného obchodu. A Václav Klaus přesto Trumpovo zvolení vítal.

„Jaký tedy názor pan Klaus zastává? Zkusme si třeba představit Klause v 90. letech, kterak vítězí slibem, že dá práci ocelářům na Kladně a v Ostravě či Plzni metodou regulace tzv. „neviditelné ruky trhu“, tj. zavedením ochranářských cel a odporem k liberalizaci obchodu. Pamětníci z 90. let by asi v tomto případě byli velmi překvapeni a zřejmě by nevěřili svým uším. Fundamentem jeho reformy přece bylo rychlé otevření ekonomiky a zavedení volné směnitelnosti koruny a liberalizace zahraničního obchodu,“ připomíná Polák.

Celý komentář najdete zde.

Klaus ale provedl ještě jeden pozoruhodný názorový obrat. V 90. letech 20. století se stavěl do role důrazného zastánce Benešových dekretů jako pevné a neměnitelné součásti českého právního řádu. Podle Poláka proto působí poněkud zvláštně, když teď Václav Klaus podporuje v rakouských prezidentských volbách Norberta Hofera ze strany Svobodných. Toho Hofera, jenž je zásadním odpůrcem Benešových dekretů a nijak se tím netají. Jak je možné, že to inženýru Klausovi nevadí?

„Tak kým vlastně pan inženýr je? Regulátorem trhu nebo deregulátorem? Je českým antifašistou nebo podporovatelem politiků sympatizujících s neonacismem? Pro Klause s jeho „gumovou flexibilitou“ to asi není problém, ale pro přemýšlejícího občana by to problém být měl,“ uzavírá svou úvahu Polák.