Podle Jareše vnímají různé části veřejnosti Jana Palacha různě. „Nejvíce mě na tom překvapuje, že se k Palachoví hlásí úplně protikladné osobnosti. Když se v roce 2013 projednávalo zařazení Dne památky Jana Palacha do kalendáře, tak se k němu hlásili politici ODS, TOP 09, ČSSD, ale i sedm komunistů. Hlásí se k němu částečně prezident Miloš Zeman, ale i lidé, kteří proti němu protestují,“ poznamenal Jareš. 

Palach se podle něj dostal do pozice národního symbolu, v podstatě národního světce podobného svatému Václavovi nebo Husovi. A dle jeho slov také některé symboly nahrazuje, například Miladu Horákovou. 

„Vidím vysvětlení v tom, že Palach burcoval proti občanské lhostejnosti. To může být pro lidi dnes aktuální. Výraznější akce spojené s Palachem se objevily v roce 1999. To byl rok, kdy se prožívala opoziční smlouva a konaly se proti ní protesty. A od této doby se zvedá pozornost věnovaná Palachovi,“ zmínil Jareš. 

A jak se podle něj promítl Palachův čin do života lidí v normalizaci? „Jedna z otázek v zaměstnání, kterou lidé dostávali, byla, jak se chovali během tzv. palachiády a jak se k tomu staví zpětně. Během 70. a 80. let ale režim tohle téma především zamlčoval. Nevyužíval Palacha jako téma negativní propagandy proti pražskému jaru. Je to v něčem logické, protože to byla silná událost, kterou si lidé až příliš dobře pamatovali. A ty mladší na to nechtěl režim upozorňovat,“ uzavřel Jareš.