Jen padesát kilometrů od přístavního města Tartus se nachází ruské lodě naplněné municí a zásobami pro pokračující angažmá Ruska v syrské občanské válce. A nikomu z místních nevadí, že jsou v noci zavřené cesty, jelikož se po nich přepravují ruské zásoby. Nikdo si nestěžuje ani na to, že Rusko bombarduje i jiné cíle než Islámský stát. Pro místní jsou totiž teroristé všichni, kdo bojují proti vládě.

Místní Syřané vnímají Rusy jako „loajální přátele, kteří posledních 45 let podporovali dynastii Asadů a nyní konečně, po čtyřech letech občanské války, přišli na pomoc“. Všichni ostatní jsou nepřátelé. USA, Saúdská Arábie, syrští rebelové. „Naše armáda a vrchní velení je už unavené, tak potřebujeme pomoc od Rusů, abychom se zbavili našich nepřátel,“ vysvětluje státní úředník Munzer Abdullah.

Válka se do Tartusu a Latákije ještě nedostala, přesto však mnoho místních mladých můžu odešlo bojovat. Například vesnice El Naguib přišla o 147 vojáků a 52 dalších je vážně raněných. „Jeden večer se rodiny mučedníků, jak se o mrtvých mluví, sešly ve vzpomínce na ty, kteří obětovali život pro národ a jeho vůdce. Loajální jsou všichni, někteří si však myslí, že už obětovali dost.“

Zaina Tayanová, místní sedmdesátiletá starousedlice se ptala novinářů, jestli by mohli zařídit návrat jejího posledního syna. O dva totiž ve válce již přišla. „Všichni sloužíme vlasti a prezidentovi, ráda bych však měla svého syna zpátky,“ řekla novinářům Zaina. V červenci totiž prezident Asad přiznal, že jeho armáda trpí nedostatkem lidí. Následně se zrušil zákaz náboru z rodin, které již přišly o jednoho syna. A mnoho z těch, kteří utíkají do Evropy, jsou ve skutečnosti dezertéři syrské vládní armády.

Celý text zde

„Byl jsem na konci své služby, přesto mě nepropustili,“ říká pětadvacetiletý Khalil Fahim Yusuf, který má ruku v šátku. „Zasáhl mě výbuch; a jakmile jsem se zotavil, poslali mě zpátky k jednotce. Potom jsem si zranil ruku a následně mě poslali zpět do mé vesnice,“ říká Khalil, který nyní pobírá necelou polovinu svého armádního platu.

A Rusové se tak stali hrdinnými zachránci situace. Místní každého cizince vítají ruským „Dobry den!“, chválí prezidenta Putina, který je podle nich zachrání před teroristy. Mnozí místní si také myslí, že se Islámský stát těší velké podpoře Západu. „Vidíme, že jsou Rusové odhodláni porazit Daeš a teroristy, zatímco Američané a jejich koalice nemá zdaleka takový zápal,“ říká Safwan al-Saada, guvernér Tartu. „Loni tvrdili, že bojují proti teroristům, přesto však Daeš jenom zesílil. A z toho plyne, že jejich koalice není myšlená vážně.“

Mnozí místní mají opět naději, že válka brzy skončí. Pravda je však taková, že s ruským vstupem do konfliktu se například Saúdská Arábie rozhodla poskytnout větší podporu nepřátelům režimu, čímž už tak krvavou válku možná ještě zhorší. Lidé, kteří žijí v okolí Tartu a Latákije přitom naprosto nerozumí té nenávisti, kterou vůči Asadovi chovají ti, kdo proti němu bojují, a příchod Ruska jim dal přes všechny objektivní skutečnosti novou naději na brzký konec války.