Ransdorf píše, že Štěpán na sebe v roce 1989 vzal víc odpovědnosti, než byl schopen unést. „I on se řídil Štrougalovým heslem: Soudruzi, hlavně abychom nenasrali dělnickou třídu!“ píše europoslanec na ParlamentníchListech.cz.

Politik vzpomíná, že Štěpánovi nebyla cizí arogance moci, i když byl moderně myslící člověk ochotný dělat reformy. „Stal se symbolem přežilé, odosobnělé moci. Jeho zkrácený televizí projev v ČKD obletěl zemi. Co na tom, že ve zbytku projevu mluvil velmi rozumně. Co na tom, že tehdejší ČKD už dnes neexistuje. My nejsme děti! Tento výkřik zpod tribuny vnímali všichni,“ píše Ransdorf.

• Celý článek si můžete přečíst ZDE.

V roce 1990 byl Štěpán odsouzen ke dvěma a půl letům vězení za to, že dal v říjnu 1988 pokyn použít proti účastníkům protirežimní demonstrace vodní děla a granáty se slzným plynem. Po odpykání poloviny trestu byl propuštěn.

Ransdorf si pamatuje, že se Štěpán ve vězení choval důstojně. „Neprosil, nefňukal a získal si respekt `muklů`. Jeho duši nicméně ovládl pochopitelný pocit křivdy. Měl dojem, že ho polistopadové vedení strany předhodilo jako oběť,“ míní europoslanec.

Terčem útoků bývalého člena ÚV KSČ byl prý i sám Ransdorf. „Nechápal jsem proč, ale dozvěděl jsem se, že neuznával, aby vedoucí pozice ve straně zastávali lidé, kteří pro to, podle jeho mínění, neměli žádnou průpravu,“ píše politik a přiznává, že měl Štěpán nakonec pravdu. „Když jsem Štěpána v pozdějších letech občas potkal, už ve mně nezůstalo nic z časů, kdy mi bylo zatěžko mu podat ruku,“ dodává.