„Spolu s paní velvyslankyní Srbské republiky Verou Mavrić, jsem dnes položil věnec k cele v Terezínské pevnosti, kde byl vězněn Gavrilo Princip. Gavrilo, mladý bosenskosrbský aktivista, v Sarajevu spáchal v roce 1914 atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este,“ informuje poslanec ČSSD.

A vysvětluje svůj čin dále: „Gavrilo Princip byl odmítnut při svém pokusu vstoupit do srbských jednotek, jež bojovaly v Makedonii proti Osmanům a atentátem na Františka Ferdinanda d’Este chtěl dokázat, že toto odmítnutí bylo neoprávněné. Jeho čin, jenž se stal záminkou k rozpoutání 1. světové války, byl pouze zoufalým činem romantického snílka, který se však mimoděk stal iniciátorem cesty Čechů a Slováků k samostatnému státu.

Jsem přesvědčený, že kdyby Gavrilo Princip tušil, kolik lidských životů bude stát konflikt, u jehož vzniku zafungoval jako katalyzátor, tak by od svého činu upustil. Věnec jsem mu tedy nevěnoval za atentát, ale za vlastenectví, ochotu přinést osobní oběť, avšak především jako připomínku, že idealismus bez realistického uvažování dokáže napáchat nesmírné škody. To je dnes aktuální mnohem více, než v roce 1914.“

Do poslance se za jeho gesto pustil advokát spjatý s ČSSD Radek Pokorný. „Zavraždil také jeho manželku, Češku Žofií Chotkovou, která měla tři nezletilé děti. Takže poslanec českého parlamentu položil věnec vrahovi naprosto nevinné české ženy. Mimochodem, celý atentát organizovala srbská rozvědka. Který stát, pane poslanče, je tedy vlastně Váš?“ ptá se Foldyny.

Foldyna mu vysvětlil, že jeho rodnou vlastí je Československo a nerodnou Srbsko.

„Ne. Mohu mít s Vámi na řadu věci rozdílné názory. Ale klást věnec vrahovi, navíc Češky, který ji zavraždil za spolupráce se srbskou zpravodajskou službou, to je pro českého poslance fakt přes čáru. A účastnit se toho s představitelkou státu, který to organizoval, je na palici. Že to nechápete je fakt absurdní,“ odpovídá mu Pokorný.

„V dané době to byl politický boj. Stála na jedné straně, té která prohrála. Vidět věci vaším pohledem možná by existovalo Německo, ale už né Němci. Proto se takto na historii nelze dívat,“ argumentuje Foldyna.

„Nesmírně se mýlíte, a to Vaše zdůvodnění je naprosto nepřijatelné. A aby srbsky velvyslanec za přítomnosti českého poslance kladl věnce vrahovi Češky, je neuvěřitelné, ze necítíte jak moc je to nevhodné. Nemá cenu o tom dále diskutovat, to je mimo cokoliv co se dá nazvat vlasteneckym přístupem. A to jsem velký liberál v těchto věcech,“ zakončil debatu s Foldynou Pokorný.

Následovala ještě jedna debata, o poznání méně kultivovaná, tentokrát s analytikem Štěpánem Kotrbou. „Pan právník by mohl vědět, že konečným výsledkem jednání Gavrilo Principa bylo založení Republiky Československé... Kdyby ctil Masarykovy ideje, rozuměl by nenávisti, kterou pociťovali opravdoví Češi, Slované v ‚žaláři národů‘.“ odkazoval na Pokorného v třetí osobě Kotrba.

Pokorný dodal, že podle této teorie byl výsledkem i únor 1948. – „Ne, ty hňupe. Na porážku v únoru 48 si zadělali předáci ‚demokratických‘ politických stran v roce 1947. TO šlo rychle,“ říká Kotrba. – A Pokorný mu oplácí: „Copak, copak? Nebyl by slzný plyn? Svazák napadající bezdomovce se nám nějak zlobí.“