Česká republika se po druhé světové válce dožije poprvé potravinové chudoby

Ne, vážení čtenáři, nepřehlédli jste se a já jsem se nezbláznil – občané České republiky jsou ohroženi potravinovou chudobou. Zvláště rodiny s dětmi a senioři, tedy ti naši spoluobčané s nižšími příjmy. A kým jsou ohroženi a co mě k tak odvážnému tvrzení vede, tak o tom mně dovolte následující článek.

České zemědělství, my, kteří v něm pracujeme, jsme na okraji zájmů společnosti, vlády, médií. Třeba takové páně ministra Válka karty v Senátu, to je mediální bestseller, kdežto prudký pád stavů prasat, nižší než po skončení války a přechodu fronty v roce 1945, to je fakt, který bude vládu a občany zajímat, až bude masa na trhu nedostatek a za jinou cenu.

Pojďme ale k věci: Proč jsou zemědělci v poslední době v takovém neklidu, i když premiér, dalo by se říct na vařené nudli je dotáhl tam, kde je chtěl mít. Jednal milostivě s představiteli jejich nevládních organizací, Agrární komory a Zemědělského svazu, aby mohl po jednání sdělit médiím, že ho nepřesvědčili a aby mohl v Bruselu dokladovat, že se zemědělci jedná. A o čem tato jednání jsou? Ze strany premiéra, tedy vlády o dalším dotačním tunelu, který se připravuje pro minoritní segment zemědělců s jednoduchou rostlinnou výrobou, tedy jednoduchým polařením s hlavní plodinou obilí, řepka, kukuřice a tráva. Ti dostanou výrazně vyšší dotace na hektar takto obhospodařované půdy, až 20 000 Kč. Naproti tomu ti zemědělci, kteří tento národ živí a provozují náročnou živočišnou výrobu a speciálky v rostlinné výrobě, jejímž koncovým produktem pro občana je mléko se škálou mléčných výrobků, maso, vejce, ovoce, brambory, zelenina, těm nová vláda část dotací sebere, a tím i schopnost konkurence výrobkům z dovozu. Už teď je hodně zajímavé srovnání cen potravin v obchodech v Polsku a u nás. Ale také v sousedním Rakousku či Bavorsku.

Ovšem až dopadne vládní dotační kyvadlo, jehož duchovním otcem je Marian Jurečka a vykonavatelem současný ministr zemědělství Zdeněk Nekula (prý ministr vytažený z klobouku, jak o sobě sám prohlásil), tak se, lide této země, máme na co těšit. Ono totiž vyhodit Strategický plán Společné zemědělské politiky Evropské unie na podmínky českého zemědělství a potravinářství zpracovávaný stovkami odborníků a prodiskutovaný se zemědělci, ekology, europoslanci, zástupci občanské veřejnosti nástupem nové vlády jen tak do odpadkového koše jenom proto, aby se přidusily a následně rozbily fungující zemědělské podniky, které vyrábějí 80 % zde vyprodukovaných domácích potravin, tak to je čin v rámci evropské sedmadvacítky ojedinělý. Za dopady této zemědělské antipolitiky, která připomíná padesátá léta naruby, by měli její tvůrci nést zodpovědnost.