„Vážení, otázka: Slyšíte venku to ticho?“ poukazuje zastánce držení zbraní Pavel Černý na skutečnost, že uplynul právě jeden měsíc, kdy je již v účinnosti ústavní právo na obranu se zbraní, před kterým někteří politici důrazně varovali. „Všimli jste si snad nějakých hromadných divokých přestřelek po ulicích či masového vyřizování účtů ozbrojeným způsobem?“ podotýká.

Takové apokalyptické scénáře věštili hlavní odpůrci této ústavní novely: „A to nejen umanutý Dienstbier, ale i senátorky Seitlová a Horská či ústavní právník Winter a mnozí další,“ připomíná prezident organizace LIGA LIBE. „Stalo se (s prominutím) velké prd. Tedy přesně to, co jsme předpovídali (a plánovali) my. Jen se prostě tímto potřebně zakonzervovaly současné funkční poměry a bezproblémové zákony,“ konstatuje Černý.

Připomíná, že cílem od počátku bylo, aby se nic vlastně nedělo a zůstalo to i nadále stejné. A aby u nás mohli prověření a bezúhonní lidé po nelehké cestě k získání zbrojního průkazu i následně nárokově nabývat, užívat a hlavně i nosit zbraně. Anebo ti, kteří hodlají i do budoucna využívat, míněno nosit nějaký sebeobranný prostředek, například pepřový sprej, za něj nebyli jednou kriminalizováni, jako například ve státech na západ od nás.

„Ono i další mluví v prospěch toho, že rozličné zákazy k větší bezpečnosti nepřispívají a jsou pouze omezováním (když ne už rovnou šikanou) slušných lidí,“ zmiňuje, že u nás se z kategorie zakázaných zbraní napřed vyjmuly zaměřovací lasery, navzdory tomu, že někteří (co to znali ze starých akčních filmů) sýčkovali, že je „nyní budou nájemní vrazi užívat ke svým kriminálním účelům“.

Po uvolnění, kdy se ze zakázaného doplňku stal nikde v zákonech zmiňovaný předmět, se také nestalo nic. „Pár lidí si jej tehdy koupilo, a poté co zjistilo, že jim vlastně na nic není, byste jej na nějaké soukromé legální zbrani hledali marně,“ vzpomíná.