17. březen je do srbské historie zapsán černým písmem. Toho dne v roce 2004 začal třídenní brutální pogrom a cílem etnicky dočistit území Kosova a Metohije od srbského obyvatelstva. To se Albáncům v podstatě povedlo, protože s výjimkou čistě srbského severu Kosova zůstaly na zbytku území jen mizivé počty Srbů v malých odříznutých enklávách.

Tou dobu v půlce března 2004 to bylo necelých pět let od tříměsíčního bombardování Srbska ze strany NATO. Na území jižní srbské autonomní oblasti Kosovo a Metohije působily jednotky KFOR a UNMIK (mise OSN v Kosovu, pozn. red.). 

Nikoho by proto tenkrát nenapadlo, že může dojít k organizované etnické čistce v situaci, kdy prakticky na každém rohu pokojné soužití “střežily” mezinárodní vojenské síly. Nejenže k násilí došlo, ale vyhánění srbští obyvatelé v těchto mírových jednotkách nenašly žádné zastání, vojáci KFOR ani jednou nevystřelili, dle tehdejších svědectví k tomu prý neměli mandát. 

Mnohá západní média tehdy o událostech buď nepsala vůbec, anebo je označila termínem “neklid v Kosovu”. Během tohoto “neklidu” přišlo o život zhruba 30 lidí a tisíc jich bylo zraněno, z čehož bylo zhruba 60 příslušníků jednotek KFOR a 65 policistů jednotek UNMIK.

Během tohoto “neklidu” kosovsko-albánští extremisté, kterých se po celém Kosovu pogromu účastnilo na 60 tisíc, zničili v historických pravoslavných chrámech okolo 10 tisíc vzácných fresek a vyhnali z domovů čtyři tisíce Srbů. Domy buď zbořili, vypálili, anebo je obsadili a nastěhovali se do nich sami agresoři. Během tohoto “neklidu” bylo zapáleno i 72 vozidel mezinárodních sil. Alianční jednotky KFOR v té době na Kosovu a Metohiji působili v počtu 19 tisíc vojáků.