Když shrneme uplynulý týden, byl dost pestrý na události. Poslanecká sněmovna hlasovala o nedůvěře vládě. Některé vysoké školy výstražnou stávkou daly najevo nesouhlas s financováním.

„Pokud jde o vyslovení nedůvěry vládě, bylo jasné od samého počátku, že opozice hlasy na svržení vlády nemá. Snaží se to využít ke zviditelnění, zviditelnění témat, kritiky vlády. Zda se jí to podařilo, nebo nepodařilo, ukáže až budoucnost. Nejsem si jistý, že lidé, kteří už jsou již takhle mnozí unavení a otrávení politikou, že sedí třicet jedna hodin před ČT24 a dívají se na zasedání sněmovny. Jsou mnozí unavení a otrávení politikou,“ poznamenal Rouček. „Sněmovna s tím zabere dva dny, ale žádný konkrétní výsledek to nemá. Nechci zpochybňovat právo opozice vyslovovat nedůvěru, ale také je potřeba se podívat, jaký to má efekt a jaký to má užitek, zda to veřejnost ještě více neutvrdí v názoru, že politika za nic nestojí,“ dodal s tím, že pak mohou být lidé skeptičtí.

Jak uživit rodinu z idealismu a entuziasmu…

A co se týká stávek studentů, učitelů a vysokých škol a univerzit? „Sám jsem se demonstrace na Palachově náměstí účastnil. Samozřejmě, že ty problémy znám, ale když to člověk znovu vidí a slyší v davu, kde je asi tisíc lidí... Máte tam dvacet nebo pětadvacet vystupujících z nejrůznějších univerzit z nejrůznějších oborů a vyprávějí vám své příběhy, že studovali čtyři roky, aby měli magistra, a další čtyři nebo pět let, aby měli doktorát, a pak berou 41 tisíc, což kolikrát, když máte nějaké přesčasy, tak muž nebo žena na pokladně v Lidlu bere víc,“ popsal Rouček. „Jak se jako národ chceme dostat dopředu, když vůbec nejsme schopní podpořit vzdělanost lidí a naše vzdělané lidi. Když spousta lidí samozřejmě někde dělá asistenta nebo vysokoškolského učitele z entuziasmu?“ položil řečnickou otázku.

„Jen na idealismu a entuziasmu neuživím rodinu. Když chci mít rodinu a dvě děti, z platu 35 tisíc neuživím rodinu. Když si vezmete nájmy nebo ceny bytů ve velkých městech jako je Praha, Brno a podobně? Naprosto nereálné. Pokud se chceme posunout jako Česká republika, jako česká společnost do rodiny těch nejvyspělejších zemí, musíme dát mnohem více peněz a prostředků na vzdělání, a to od mateřských a základních škol až po univerzity. Pokud to nebudeme schopní udělat, nejschopnější nám budou odcházet a my nikdy nebudeme to, čemu se říká vzdělanostní ekonomika,“ upozorňuje Rouček.

„Jinak bychom vždycky byli tzv. montovna nadnárodních společností, které sem dají své montovny nebo sklady, protože tady bude vždycky levnější pracovní síla, než je v Rakousku, Německu a Holandsku. To si myslím, že by s tím po 44 letech od listopadu měli začít něco dělat. Konkrétně to znamená dát více peněz do vzdělávání. Když máme na to, aby armáda dostala příští rok o padesát miliard více korun než v tom letošním? Samozřejmě chápu, že je ruská invaze na Ukrajině, že se tady změnilo bezpečnostní prostředí, ale když nemáme na to, abychom dali tři, čtyři miliardy do vysokého školství, tak je něco chybně. A ta chyba je prostě v politice. Jak si stanovit priority a jak peníze rozdělit?“ pemítá.