Už více než deset let každou sobotu, a tak i dnes, k vám míří souhrn mediálních zajímavostí. „Podobně jako před týdnem, i tentokrát se zastavíme u kuriózních lingvistických úkazů v našich mediálních luzích a hájích. Asi největším ‚hrdinou‘ v oboru inovace žurnalistického jazyka a (ne)vkusu se stal Petr Kamberský z Lidovek, jenž uveřejnil věru objevný článek s titulkem ‚Univerzitní mramorové lejno aneb Proč se musí absolventi za promoci na ‚Karlovce‘ stydět‘. Autorovi se prý přihodila zvláštní věc – během krátké doby absolvoval trojí promoci, a to jak v Praze, tak na King’s College v Londýně a na University of Edinburgh,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

„Anglická ani skotská škola, píše zřejmě podle pravdy Kamberský, ostatně proč by si vymýšlel, ačkoli není zřejmé, jakou jím uváděná čísla mají souvislost s dalším textem (posuďte sami), nemají tak ohromující datum založení jako Univerzita Karlova (1348), zato mají řádově lepší mezinárodní hodnocení. Obě se dlouhodobě pohybují ve druhé až čtvrté desítce žebříčků světových univerzit, ať už citujeme Times Higher Education ranking, šanghajský Academic Ranking of World Universities, či QS World University Rankings. Karlovka je v tom prvním na 500. až 600., ve druhém na 300. až 400. a ve třetím na 288. místě,“ cituje mediální analytik.

Nechutné a odporné, co čpí ze 675 let staré univerzity

Kamberský prý „nehodlá teď univerzitu tepati za akademickou výkonnost, jen to připomíná kvůli kontextu. Chce jen připomenout rituály, kvůli nimž se za svou školu bolestně stydí.“ „Nuže, o jaké rituály jde? Kamberský předesílá, že nepožaduje, aby kterákoli ze škol zradila své tradiční zvyklosti. Aby udělala z promoce karneval, vnucovala absolventům americké hranaté čepice a rozdávala báječné kreditní karty. ‚Ale zaprděnost a zkostnatělost, které z pražské školy čpějí, je degutantní‘, dodává doslova. Pokud vás udivilo poslední, nepříliš vídané slovo, pak vězte, že podle slovníků znamená ‚nechutný, odporný‘,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Co tedy Kamberskému nepřijde „degutantní“, natož „zaprděné“? Citujme: „Promoce na King’s College… je velkolepá, důstojná a radostná. ,Prožíváme velký den, pojďme si ho užít,´ říkají pořadatelé a studenti, jejich přátelé a rodiny z celého světa tleskají, provolávají slávu, i tu slzičku uroní. To samé v samotném srdci Skotska: dudy, kilty, dojemný sborový zpěv. Nádherná aula, všude radost, že po letech dřiny a často i odříkání vyrážejí konečně mladí do světa. A jejich blízcí, kteří je celou dobu podporovali a často s nimi strázně spoluprožívali, si to mají užít s nimi. Že mají hosté při obou obřadech v ruce brožuru (program jako v divadle), která je provede celým univerzitním rituálem včetně seznamu všech dnešních absolventů, je samozřejmostí.“

Hosté mohou při promoci na UK jen sedět jako myšky

Naopak promoci na Univerzitě Karlově hodnotí Kamberský jako „funus komunistických papalášů. Hosté nesmějí nic, jen sedět jako myšky, ohromené majestátem akademiků. Kdosi předčítá latinský text, jemuž nikdo ze zúčastněných nerozumí. Nikdo se nedozví, co vlastně studenti slavnostním Spondeo ac polliceor slibují“. „Někdo by panu Kamberskému mohl vysvětlit, že latinský výraz znamená prostě ‚Slibuji‘. Je mu to málo? Zejména slibuje-li se v historických zdech, které viděly promovat tolik významných osobností českých i světových dějin, že jen možnost stát za nimi v závěsu či ve stínu je samo o sobě závazkem. Co by chtěl víc?“ ptá se Petr Žantovský.