Tak jsme si prošli hezké kolečko, ve kterém nejdřív ministerstvo vydalo tabulku s teplotami vytápění, následně ještě vydalo a pak zase stáhlo grafiku, podle které by domácnosti podaly podnět, kdyby bylo v jejich bytě moc zima nebo teplo a nakonec ve středu Petr Fiala ujišťoval, že „musí vyvrátit nesmysly, že někdo bude kontrolovat občany v kuchyni, na kolik mají nastavené topení.“ Není toho chaosu trochu příliš?

Vláda předvádí v souvislosti s bezprecedentním a ničím neomluvitelným zdražováním energií stejný chaos, jako její předchůdci v souvislosti s koronavirovou totalitou. Ať už je to dílem diletantství, dílem záměru či kombinací obojího, jde o stejné selhání jako v předchozím případě. Výše zmíněné regulace jsou potom vrcholem arogance. Nechť jdou naši političtí představitelé příkladem v první linii a vypnou či sníží topení nejprve u sebe, ve svých domovech, svým rodinám, prarodičům a dětem, ve Strakovce, v Parlamentu a na Hradě a pak se můžeme začít bavit. Tedy ještě s dodatkem, nechť jim zůstanou jen odměny bez přemrštěných náhrad a dotování kde čeho tak, jak to má většina z nás.

Kromě toho premiér zopakoval svou formulku, že vláda nenechá nikoho padnout. „Občané zaplatí za bydlení maximálně 30 % svých příjmů, a to včetně všech poplatků za vodu a energii. Veškeré náklady nad 30 %, v Praze nad 35 %, je stát připraven doplatit v rámci příspěvku na bydlení, o který je možné již žádat,“ uvedl. Nicméně se ukázalo, že se zřejmě nejedná o nic nového a že příspěvek na bydlení má parametry, které nakonec pomohou jen pár lidem. Je to opět už klasický chaos nebo snaha opít veřejnost rohlíkem?

Samozřejmě že stejně jako v případě propagandistického „deštníku proti drahotě“ jde opět pouze o populistické gesto či slovy fialového klasika „vyslání signálu“. Nic víc, nic míň. Fialově vládě jsou lidé, tedy ti čeští, pochopitelně, zcela putna. Navíc jakékoliv subvence, dotace, kompenzace a podobně otvírají obrovský prostor pro zneužívání – zejména stran skupin disponujících potřebnými informacemi. Tedy pro obyčejné lidi jde o zanedbatelnou pomoc. Kdyby vláda chtěla skutečně pomoci českým občanům, jakože – opakuji – nechce, pak by měla začít u zdrojů těchto problémů. Třeba u elektřiny většinově státního ČEZu, kterou u nás vyrábíme v dostatečné míře a za pakatel.