Odsouzen byl ke čtyřem rokům vězení, ale jako slovenský občan odmítl po rozpadu federace nastoupit trest v ČR. V květnu 1995 zahájily slovenské orgány nové vyšetřování, které provázela řada peripetií. Kauza dospěla k pravomocnému rozsudku koncem dubna 2002, kdy Vyšší vojenský soud v Trenčíně potvrdil Lorencovi za zneužití pravomoci veřejného činitele podmíněný trest v délce 15 měsíců. Generálporučík Lorenc byl rovněž stíhán za skartaci materiálů StB v prosinci 1989, k níž dal příkaz. Za tento čin nebyl v ČR ani na Slovensku odsouzen.

Rodák z Trenčína, který do KSČ vstoupil v roce 1962, absolvoval Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně a v roce 1970 nastoupil na ministerstvo vnitra ČSSR. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra pověřený řízením StB.

V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace, což později zdůvodnil tím, že nechtěl více pobouřit občany. Nařídil i skartaci mnoha dokumentů z archivu StB. Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn.

Bývalý člen parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu Václav Bartuška o něm řekl: „Za největšího protivníka, který byl často nad moje síly, jsem považoval generála Lorence. [..] Mluvil jsem s ním na jaře 1990 desítky hodin. Inteligentní, velmi dobře informovaný, nebezpečný.“ Lorenc později napsal několik knih, loni například na Slovensku vyšel knižní rozhovor Karola Lovaše s Lorencem: „Je štátny prevrat, na víkend domov neprídem“.