Když hoří, hasíme. Je to reflex. Hasič, který se nebojí čelit ohni, je ve společnosti Někdo. Podle průzkumu veřejného mínění, který před časem provedl STEM, důvěřuje Hasičskému záchrannému sboru 98 % občanů. Hasičskou profesi pak za prestižní považuje většina občanů, jenom 15 % si to nemyslí.

S obrovským požárem, který už zasáhl 1200 hektarů lesa, nyní hasiči bojují v Českém, ale i v Saském Švýcarsku. Že si příroda požár zavinila sama, je nepravděpodobné. Neblýskalo se. Vinen je člověk, který podle hasičů upustil nedopalek a podle politiků změnil klima. Extrémní sucho, vítr a nedostupný terén situaci zhoršují a škoda bude obrovská. Oheň je vidět až z vesmíru a dým je cítit až v Praze.

Ve všeobecné panice z ohnivého pekla, kdy jsme všichni v myšlenkách s hasiči, zní zvláštně hlas přírodovědce z katedry botaniky, který říká, že se nejedná o žádnou apokalypsu, a přírodě že požár v Českém Švýcarsku prospěje. Pro ekosystém je to prý restart, za sto let to tam bude vypadat stejně jako před týdnem. Už za deset let se na dnešním spáleništi postarají „pionýrské“ dřeviny, jako je bříza a osika, o zeleň vysokou nějakých pět metrů.