Strach z války byl v Evropě dlouhá léta neznámý pojem. A ani dnes, kdy se o hrozbě války mluví a v našem sousedství ji můžeme pozorovat v reálu, nelze říct, že by válka naháněla strach. Nemáme totiž s válkou osobní zkušenost. Neumíme si ji, a sebe v ní, představit.

Války minulé zhodnotili jejich pamětníci coby čiré zlo, tragédii a zmar, a je jisté, že války příští se budou hodnotit stejně. Přesto pozorujeme, jak má pro lidi znuděné dlouhým mírem válka své kouzlo. Těší se z existence nepřítele, kterého lze porazit v boji. Po generacích vyznávajících pacifismus přicházejí generace militantní, kterým imponuje konfrontace. Podle průzkumů mimochodem roste podpora povinné vojenské služby.

Souhlas s válkou předchází důvodům k válce. Obraz nepřítele není důsledkem konfrontace, nýbrž její příčinou. Temná potřeba někým pohrdat, nenávidět, si hledá cíl dávno před tím, než se pro konfrontaci najdou racionální argumenty. Válka není reakcí na nepřátelství. Je nepřátelstvím.