V deníku Blesk se generál Petr Pavel, o kterém se mluví jako o možném kandidátovi na prezidenta, rozpovídal o své minulosti. Již několikrát mu totiž bylo vyčteno, že byl členem předlistopadové KSČ. Své členství v KSČ mezi lety 1985 až 1989 Pavel prý odčinil za posledních 30 let, kdy podle svých slov pomáhal budovat bezpečnější Českou republiku. „Bylo to rozhodnutí, na které s odstupem času a s tím, co vím dnes, rozhodně pyšný nejsem. Nejsem pyšný na to, že jsem neměl dostatečný rozhled, dostatečně objektivní vzdělání, že jsem byl v tomto ohledu naivní. Zároveň ale vím moc dobře, že jsem osobně svým rozhodnutím nikomu neublížil, že jsem svým rozhodnutím nikoho nepoškodil, a z toho důvodu necítím potřebu se omlouvat jednotlivcům,“ řekl a dodal: „V žádném případě jsem nikdy nezneužil nějaké výhody, která by plynula z mého členství ve straně.“

V Pavlových starých posudcích stálo, že: „… napomáhá prosazovat vedoucí úlohu strany mezi svými podřízenými…“ Toto hodnocení bylo dle Pavla čistě formální a povrchní. Šlo prý o jakýsi předepsaný obsah. „Jestliže politikou strany ve vztahu k armádě bylo zabezpečit kvalitní výcvik a dosáhnout vysoké bojové pohotovosti, tak to pro mě byly služební úkoly, ne stranické. Ale tehdy se vlastně tak moc nerozlišovalo, co je stranické a co je služební. Armáda pro mě byla práce, politiku jsem neřešil,“ prohlásil v rozhovoru.

Paradoxně Pavel ale zároveň přiznal, že v armádě prováděl tzv. politické školení mužstva: „Jako velitel jsem měl povinnost vést veškerý výcvik, a tedy mimo jiné i politické školení mužstva. K tomu měli všichni velitelé příručku, ve které byla rozepsaná témata a obsah. A každý velitel, ať už byl členem strany, nebo nebyl, tímto politickým školením ovlivňoval své podřízené v duchu politiky strany. Ať už jsme si o té politice mysleli cokoli.“ Také uznal, že jako armádní důstojník nemusel nutně být členem strany, ale byl jím. V rozhovoru to omlouval zejména svým mládím a nezkušeností.