V roce 2009 začal velkorysou reformu nový ministr obrany Anatolij Serďjukov, ve spolupráci s náčelníkem generálního štábu Nikolajem Makarovem. Prosadit nový koncept armády mezi důstojníky byl tehdy poměrně velký problém, a nejen proto, že na ministra Serďjukova jako na civilistu koukali skrz prsty. Samotný koncept armády s trvalou pohotovostí a rychlou reakcí byl pro konzervativní důstojníky těžko akceptovatelný. Došlo totiž k zásadnímu průlomu od dosavadní doktríny, stavějící na velkém počtu rekrutů.

I poté, co vedoucí dvojice v roce 2012 po návratu prezidenta Putina odešla, rozhodli se její následovníci na nový koncept navázat. Příchod ministra Sergeje Šojgu byl považován za návrat „jestřábů“, ministr se však přidržel nové linie, byť provedl některé změny, například návrat od čtyř operativně-strategických okruhů k původním šesti. Zůstal však model armády, stojící na jednotkách s trvalým pohotovostním nasazením.

Celý text ZDE.

Do této situace přicházejí události na Ukrajině, které ukázaly, že reforma ruské armády jde správným směrem. Nejlépe to vystihuje titulek na webu listu Vědomosti: Krym a Donbas prověřily ruskou vojenskou reformu. Konflikt samotný prý přinesl ruským stratégům mnohá poučení. Především to, že v době míru lze přežít s kompaktní armádou a malou zálohou.

To, co se dnes prohlašuje za „novou doktrínu“, je tak v podstatě pouze vyvrcholením těchto zásadních změn. „To, co vše v sobě skrývá, se začalo odehrávat již dávno, a to za jasným cílem, který, se zdá, byl k údivu Západu splněn. Zřejmě proto se také raději píše a informuje o tomto celkem samozřejmém a nepřekvapujícím obalu,“ uzavírá autor.