Vše nasvědčuje tomu, že 47. prezidentem USA, který 20. ledna ve 12.00 převezme úřad, bude Donald Trump. Bude to jeho druhý pokus realizovat pravicově populistický program poté, kdy první pokus do značné míry selhal. Selhalo to, co před čtyřmi lety charakterizoval jako „vysušení washingtonské bažiny“ a čemu se dnes říká boj proti Deep State.
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
Porážka před čtyřmi lety umožnila Trumpovi to hlavní: Poznat, který ze spolupracovníků zůstal věrný. A vyhrát, znamená mít spolehlivé spolupracovníky. Podle dostupných údajů právě tímto směrem provede Trump základní útok po převzetí úřadu – útok proti elitám, které údajně zradily americký lid. Má k tomu podmínky. Americký systém funguje podle zásady „vítězi náleží kořist“: Nový prezident tradičně obsazuje přibližně tisíc kandidátů na místa, u nichž potřebuje souhlas Senátu – například velvyslance. Jsou tu ale také tři tisíce míst ve státní správě, o kterých rozhoduje samostatně.
Údajně existuje návrh překvalifikovat dalších několik tisíc míst na prezidentské nominanty. Databáze konzervativních a proškolených uchazečů o tyto posty je prý připravena kolem nadace Heritage Foundation. Ta také připravila Projekt 2025, v jehož rámci byl zveřejněn téměř 900 stran rozsáhlý program nazvaný Mandát pro vedení. V prostředí Projektu 2025 prý byla připravena i série prezidentských nařízení, která by měla změnit státní správu směrem k posílení prezidentských pravomocí.
Mluví se o zrušení Ministerstva vnitřní bezpečnosti a Ministerstva školství, o snížení výdajů na programy Medicare a Medicaid, o ochraně nenarozených dětí, změně enviromentální politiky, o zrušení právní ochrany LGBTQ+, o stíhání „protibělošského rasismu“ a podobně.
V zahraniční politice lze předpokládat výraznější koncentraci pozornosti směrem k Číně, která je podle programu Republikánské strany viděna jako nepřítel, nikoli strategický partner nebo férový konkurent; to by znamenalo snížení aktivit v Evropě, tedy i v angažovanosti USA ve válce na Ukrajině – i když právě v otázce Ukrajiny neexistuje mezi americkými konzervativci jednota.
Obecně platí, že Trumpův styl zahraniční politiky tak trochu připomíná hledání dohod mezi realitními makléři: Dva se tvrdě přou, ale když se dohodnou, pak dohoda platí. Proto nemá zábrany jednat s Vladimirem Putinem či Kimem. Problém je, že dohody silných osobností nemusejí tyto osobnosti přežít, pokud se nezmění systém. Můžete se dohodnout na osobní bázi o míru, ale když bude pokračovat jaderné zbrojení a nezmění se vnitřní zázemí zahraniční politiky, dohody vůdců nebudou trvalé.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo